Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Muži chtějí děti, ale svatbu ne. Proč?

Foto: Thinkstock

Po dětech muži touží, do chomoutu se ale neženou. Divíte se jim?

Muži by nejraději plodili děti do nekonečna. Ale kráčet před oltář? Do toho se už tolik nehrnou. Proč to tak je? A vadí jim, když nemanželské děti nenesou jejich příjmení? Takhle to vidí chlap!

Článek

Z dotazů, které chodí e-mailem na jaktovidichlap@prozeny.cz, Josef Hausmann nezodpovídá jen ty o sexu nebo nevěře, dostane se i na vážnější témata. Třeba na příjmení dětí, mužské ego a svatby. Jak to spolu souvisí? A proč se dnešní muži nechtějí ženit? Ptá se jedna z vás!

Čtenářka Karolína:„Zajímá mě, jak to muži mají se svatbou a se založením rodiny. Proč chtějí mít dítě, ale nechtějí se ženit? Logicky mi z toho vychází, že mít dítě je pro ně menší závazek než se oženit. A s tím souvisí další věc, na kterou by mě zajímal váš názor: příjmení dětí. Muž je nositel příjmení a automaticky se předpokládá, že jeho potomek ponese jeho příjmení. Jako žena však musím zásadně nesouhlasit, proč by se dítě, které jako matka porodím, mělo jmenovat jinak než já? Je mužovo ego schopné snést, že pokud se neožení, neponese jeho dítě jeho příjmení?"

Vážená Karolíno, svým dotazem mi promlouváte z duše. I mně vadí, že maminka Hamáčka se jmenuje Černá. Mnohé jsem vysvětlil již v dřívějším sloupku Proč se dnešní kluci nežení. Téma má dle mě hluboké (a společensky zákeřné) podhoubí sahající od takzvané politicky korektní genderové (pře)výchovy mládeže až po dobře organizovaný a neprůstřelný zločin mediálně-politické mafie, která má zájem na rozvratu všech klasických, rodinných a státotvorných hodnot.

Pokud tyto řádky čtete, ocitla jste se na jednom z posledních ostrůvků (relativní) mediální svobody slova. I tak je to pro tyto stránky téma poměrně závažné a smutné, omezím se pouze na konstatování základních faktů.

Mladým párům se finančně nevyplatí se brát – přišly by o sociální podporu svobodným matkám, které si formálně zvolí jinou adresu pobytu. To je (rodinu rdousícím) důsledkem feministického legislativního lobbingu. Dnešní politici je bohužel rádi vyslyšeli.

Kluci mají strach z příkladů nešťastných kamarádů, kteří se oženili, a nic dobrého jim z toho nevzešlo. Když změnili svůj život, omezili koníčky a přátele a volný čas a finance vložili do budování hnízda, jediným vrtochem ženy (v mnoha případech vyrostlé bez otce a bez příkladu, jak vyžít s chlapem) o všechno přišli. Většinu návrhů na rozvod podávají (kupodivu) ženy.

Je rozvrácena dřívější (křesťanská) morálka, která muže ke sňatku nutila: „Dám ti až po svatbě“ (dívka), „Když už jsi holku zostudil, tak si ji vezmeš!“ (rodiče jinocha), zmizel (moderní výchovou) i osobní pocit povinnosti mladého muže poskytnout svému děvčeti záruky do budoucnosti.

Od sňatku muže odrazují i (dříve neexistující) smečky právnických hyenpřiživujících se (na oženivších se mužích) v kauzách domácího násilí a rozvodových tahanic o bydlení.

Statisíce dnešních kluků vyrostlo v rodině bez (fungujícího) otce, a tudíž bez vzoru, který by uměli napodobit.

Myslím, že muži – slabochovi, který se neožení, tak moc na příjmení potomka nezáleží a nevím, jak jste na to přišla, že by tím utrpělo jeho ego. Znám mnoho opačných případů, kdy dítě nese příjmení matky, které mě a mně podobné, kteří nemáme mužského potomka, naplňují nadějí, že rodové jméno paradoxně přežije, i když vymřeme po meči. Tuto malichernou touhu ovšem rád obětuji tomu, že mí případní vnuci budou mít sezdané rodiče stejného jména.

Muž sňatkem hodně ztrácí – osobní svobodu, finance a tak dále. Dnešní společnost mu nedává právní záruky, aby tyto investice nešly jen tak beze všeho zničit a přivést v zmar. Nejzákeřnější je dle mě porozvodové odebrání dětí a jejich psychické odcizení mstivou matkou nebo vykonstruovaná kauza domácího násilí.

Jen blázen by se do něčeho takového hnal.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama