Článek
Čtenářka Bára napsala Josefu Hausmannovi dotaz na jaktovidichlap@prozeny.cz (což ostatně můžete udělat také). Ptá se na vztah, který se najednou otočil o 180 stupňů. Proč ji její partner už nechce tolik vídat? Má snad jinou? Jak to ona sama může změnit k lepšímu? Tady je celý dotaz i odpověď!
Čtenářka Bára (26 let): „Dobrý den, mám vztah s mužem, který je dokonalý, umí mě potěšit, uspokojuje mě, chválí, pomáhá mi... Prostě muž jak z románu. Na začátku vztahu vše probíhalo hladce, často jsme se vídali a rozuměli si, trávili jsme spolu většinu volného času.
Poslední dobou, od doby, kdy začal náš vztah nabírat vážnější směr, mám pocit jako by se spíš držel dál. Vídáme se poslední dobou opravdu málo, někdy se domluvíme, ale on pak na poslední chvíli vycouvá a omlouvá se a vymlouvá. Máme spoustu společných zájmů, například sporty, vycházky přírodou, ale poslední dobou jimi netrávíme mnoho času, už si ani nepamatuju, kdy jsme si spolu byli zaběhat nebo zahrát tenis...
Jsme spolu rok... Je možné, že jsem ho začala nudit? Že se snaží najít jinou nebo jinou má? Že se bojí vážnějšího vztahu? Že toho je na něj opravdu moc a chce oddech? Jak bych měla donutit muže, abychom se více scházeli? Prospěje vztahu vyzkoušet si na chvíli ,vztah na dálku' (i když jsme blízko)? Měla bych na něj přitlačit, aby jsme se sešli, nebo naopak být milá, aby on dostal chuť?“
Vážená Báro, protože Váš dotaz je napsán složitě, budu se snažit rozebírat jej po větách.
Hned první dvě věty (Mám vztah s mužem …. Prostě muž jak z románu) obsahují protimluv s vaším pozdějším vyjádřením. Vy jste takový vztah možná měla, ale už nemáte. Copak je to za vztah, když se občas vídáte (že se ani nepamatujete, kdy jste si byli zaběhat), co je to za muže z románu, který na vás nemá čas, a „nikdy nejsou jeho výmluvy přesně určující…“ V prvních větách se i zmiňujete, jak vás umí „potěšit, uspokojit, pochválit a pomoci vám“. A obráceně? Snažila jste se mu oplácet stejnou mincí, nebo jste jen přijímala? Zde by totiž mohl ležet jeden z důvodů jeho vycouvání.
Z dalšího pak plyne, že spolu nebydlíte, a to ani občas. I to se mi zdá divné, protože vztah „nabírající vážnější směr“ předpokládá, že se lidé (aspoň na pár dní v týdnu) k sobě sestěhují. Ženy vždy po vztahu touží více než muži a z toho, co zde píšete o vašem (ne)vztahu, se spíše zdá, že přání je otcem myšlenky. Nemít na někoho čas je otázka hierarchie hodnot – když nemá čas na mě, je to proto, že si ten čas udělal na něco nebo někoho jiného, na čem nebo na kom mu záleží více...
Jeho chování napovídá, že to chce zahrát do z(a)tracena – buď se bojí vztahu, nebo má jinou. Proč by se jinak s vámi vídal tak málo? Když mám někoho rád, chci s ním trávit každou chvilku. Podle téže logiky („když náš vztah nabral vážnější směr, on má strach a drží se zpátky“) by po nabrání ještě vážnějšího směru (svatba) váš muž zmizel úplně a nadobro.
K vašim otázkám posledního odstavce: Jestli jste ho začala nudit už nyní, což je možné, buďte ráda, že vycouval. Možná má i nějakou jinou. Otázka: „Bojí se vážnějšího vztahu?“ je účelně zformulovaná. Třeba se obecně vážnějšího vztahu nebojí, ale bojí se vztahu s vámi. Jinak nevěřím, že chce oddech po práci – naopak, v náručí milované bytosti člověk pookřeje a nabude sil. Jde o to, jestli mu spíše síly neubíráte – asi znáte teorii o negativní energii – a on se vám pak podvědomě vyhýbá.
Nutit ani tlačit se nepokoušejte. To ho zapudíte určitě. A vyzkoušet si „vztah na dálku, i když jsme blízko“? To je další protimluv, abyste si nemusela přiznat, že z původního „vztahu nabírajícího vážnější směr“ nic jiného nezbývá.
A jestli máte být milá, „aby dostal chuť“? Samozřejmě ano, ale obávám se, že už je pozdě.
Proč se ale na něj tolik upínáte? Není jeden, bude jiný. Hrajete tenis, běháte, sportujete – pro takovéhle ženy má seznamovací trh vždycky někoho v zásobě. To chcete zbytek života pročekat, jestli se milostpán náhodou neuráčí?
