Článek
Na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz se na Josefa Hausmanna tentokrát obrací čtenářka Lidka. Její partner si totiž tajně schovává vzpomínky na předchozí vztah, konkrétně Lidka objevila krabičku plnou památek na svatební den. Jak se k tomu postavit? A mělo by ji to vůbec mrzet? Tady je odpověď!
Lidka:„Je mi 44 let, přítel je o 7 let mladší. Náš vztah funguje už víc než 7 let. On rozvedený, já rozvedená. On rozvedený kvůli nevěře manželky, já kvůli neshodám s manželem. Myslím, že fungujeme v naprosté pohodě, občas malý problém přelítne, ale tak nějak normálně. No a o co mi jde.
Přítel má stále schované fotky se svojí bývalkou, od svatebních po dovolenkové. Ale hlavně, a to mě mrzí hodně, má v ozdobné krabičce schovaný i takový ten věneček ze stehna, co se sundavá o svatební noci, jsou tam svatební oznámení, střep z talíře a další věci ze svatebního dne. Ve skříni jsem mu našla při vkládání vyžehleného prádla fotku A4 také ze svatby. Nikde mu nehrabu, do skříní s prádlem už taky nelezu. Jen mi to stále leží v hlavě a fakt mě to mrzí.“
Vážená paní Lidko, buďte ráda, že v povaze vašeho přítele je uchovávat v srdci (a ve skříních) vzpomínky na to, co mu bylo kdysi drahé. Kdyby to byl cynik, jistě byste ho nechtěla, tohle je vám ale také proti srsti, takže jsme u odvěkého ženského problému kvadratury kruhu. Ta se u žen manifestuje v touze vtěsnat dvě protichůdné vlastnosti do jednoho (mužského) stvoření.
Souhrnně – mít psa, kterého se všichni bojí, a přitom je bezzubý, v konkrétních případech mít bohatého krasavce, který bude věrný, svalnatého sportovce, který nebude chodit na tréninky a jezdit na zápasy, podnikatele, který bude stále doma a podobně.
Svatba v životě (citlivého, o jiného byste přece nestála) muže něco znamená a jen velmi povrchní člověk by dokázal hřbetem ruky smést ze stolu všechny památky na prožitá léta a dělat, jako by nikdy nebyla. To už vůbec nemluvím o dětech – o nichž se (takticky) nezmiňujete. Pokud má váš přítel tyto relikvie uložené na dně skříně a denně nad nimi nevzlyká (a neonanuje), je to zcela benigní a normální.
Stejně tak byste se mohla rozčilovat, kdyby to býval všechno nacpal do popelnice – v oprávněném strachu, že v případě krachu vašeho vztahu po vás v jeho srdci (ani ve skříni) nezbude vůbec nic. To jsme ta léta žili nadarmo?
Zarazilo mě slovo „už“ ve větě: „Nikde mu nehrabu, do skříní už také nelezu.“ To znamená, že jste lezla, šmejdila, slídila a šmírovala. A teď, když už máte všechny jeho třinácté komnaty prolezlé a poklady proštrachané, tak jste UŽ najednou poctivá, hrdá, neslídivá a velkorysá. Hotový poklad ve vás má. Že se nestydíte. Trochu z toho čiší váš majetnický přístup k příteli (Co má co mít ve skříni památku na jinou, když má mne!?), což je pro ženu odpuzující vlastnost.
U vědomí asymetrie vašeho vztahu (chlap o 7 let mladší není běžný úkaz) být vámi vezmu trochu zpátečku. Bohužel se nedozvídáme, jak stará je jeho exmanželka – triviální aritmetikou může být o 15 let mladší než vy.
Hlavně mu těch pár věcí po bývalce moc nevyčítejte. Žena, která pomlouvá památku té druhé a vnucuje se tím, že muži vyčítá ostatní ženy, se totiž v konečném součtu odpíská sama – jako ostatně každé zboží, které se nám vnucuje.
