Článek
Alena napsala našemu chlapovi dopis do e-mailové schránky jaktovidichlap@prozeny.cz, v němž se svěřuje se svou nejistotou.
„Bydlím s přítelem v jeho bytě i se svým synem. Podílím se měsíčně na náklady víc než polovinou na bydlení, dokupuji jídlo, drogerii a tak dále. Beru to v pohodě. Peníze moc neřeším. Kamkoli jedeme, hradím polovinu. Když to zaplatí přítel, nic neříká, ovšem cítím, že čeká, kdy mu tu svou polovinu dám.
Popravdě, co se týká pozornosti v milých malinkých dárečcích, nic takového není. Výjimečně jsou lístky do divadla, stalo se tak asi 3x. Na financích se nedomlouváme, jednou zaplatí on, jindy zase já (většinou on v restauraci, já menší nákup).
Jsem romanticky založená a on spíše pragmaticky. Myslím si, že asi to tak je skoro všude. Jak se dívá muž na společné financování, nebo jak to vidíte vy? Popravdě mi ta pozornost chybí, milé překvapení, více dotyků a hlazení. Prý muži moc na dotyky nejsou... aspoň doma. Jinak se umíme domlouvat beze slov a je to pěkné. Jen občas jsem v pochybách, jestli tento vztah není víc spočítaný než milující."
Vážená paní Aleno, i mezi milenci platí, že pořádek (a pravidla) dělají přátele. Myslím, že základní rozpočtový rámec stálých výdajů (pokud není společná kasa jako ve vašem případě) by se měl vytvořit písemně. Ať je jasno a ať si nikdo (omylem) nemyslí, že na druhého doplácí. Protože máte poměrné zastoupení 2 : 1, měla byste platit společné výlohy v poměru 2 : 1. Vlastně ještě více, uvážíme-li, že váš přítel do bytu investoval mimo jiné i proto, aby se mu investice vracely (tedy, pokud je nemovitost jeho).
Ani při dalších (jednorázových) úhradách by neškodilo vést si záznamy, třeba jen tak pro sebe, a řekněme jednou za měsíc mu je předvést. Vím, zní to dost kupecky, ale je to menší zlo než trpět pocitem, že na někoho doplácím. Nezapoměňte, že váš přítel má vašeho syna s vysokou pravděpodobností za nechtěný přívažek k vašemu tělu a může být háklivý na to, že na výletě v restauraci platí, promiňte, za cizího parchanta.
Jinak chlapi na doteky a pozornosti moc nejsou, zvlášť u žen, které už mají jisté. Když to víte, tak ho s tím neotravujte. To, že vás přijal i s pro něj cizím dítětem pod svou střechu, vydá za tisíc prstýnků, kytiček a podobných volovinek.
Co se týče vaší poslední úvahy, nikde není psáno, že vztah spočítaný má menší stabilitu než vztah milující.
Milující vztah, kde jeden trvale doplácí na druhého, nemůže vydržet dlouho, leda že by ten doplácející byl hlupák.
