Článek
Erika napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, žijeme spolu asi pět let. Seznámili jsme se v práci, tenkrát jako kolegové na stejné pozici. Měli jsme stejné zájmy (chodili jsme do klubů na koncerty, společně jsme běhali), stejné přátele i podobnou pracovní dobu. Tím pádem jsme spolu trávili hodně času (v práci jsme se ale téměř nevídali) a byli jsme si velmi blízcí, jako milenci i jako nejbližší přátelé. Asi před rokem přítele povýšili. Skoro ze dne na den si udělal nové přátele, samozřejmě výše postavené, než jsou ti naši společní, a změny dál pokračovaly. Běhat se mnou už nemá čas, protože musí s kolegou kvůli byznysu na squach, nakupuje v jiných obchodech než dřív, samozřejmě dražších. Vím, že si to může dovolit, ale on se změnil i jako člověk! Stal se z něj snob, takový, jakým jsme se spolu dříve smáli. Myslíte, že je to přechodné? Má vůbec smysl spolu zůstávat? Děkuji za odpověď. Erika.“
Vážená slečno Eriko,
popsala jste člověka, kterým já bytostně opovrhuji. Hodnoty, které vyznává, jsou nicotné, ale dnes naneštěstí v kurzu, ale u koho? Bohužel u hlavních společenských šíbrů a u většiny žen. Nakupovat v dražších obchodech a předvádět se na rautech snobů je snem hodně dnešních nán. „Úspěšný muž“, ve kterého se váš partner proměnil, je ovšem z hlediska zabezpečení rodiny ideální. Vaše (velmi sympatická) smůla spočívá v tom, že vám tento typ mužů neimponuje. Vymykáte se v tom evoluční logice, jste tudíž poklad, který mnoho mužů hledá, po eventuálním rozchodu s tímhle snobem určitě dlouho sama nebudete. S rozchodem se ale hned u tohoto řádku neukvapujte, ještě to zvážíme níže… Otázka, zda je jeho diagnóza přechodná, je zbytečná. Už sám fakt, že se mu to stalo, dává tušit, že ho vámi popsaný polosvět přitahuje.
Případ vašeho partnera je bohužel obecný jev dnešní doby. Právě pro jeho (bez)charakterové vlastnosti byl s největší pravděpodobností povýšen. Žijeme v době tzv. negativní selekce, to znamená, že vzhůru se snadněji dostávají bezbarví týpci, jakého jste popsala. Mocipáni si je přednostně vybírají. Nepíšete, v jakém oboru pracujete, vsadil bych se, že někde ve velkém polostátním podniku. U soukromníka by to nešlo.
O svých plánech do budoucna ani o svém věku nepíšete nic, takže je těžké řešit dilema: zabezpečená rodina idiotem versus duševní bohatství chuďase. Eventualitu oduševnělého boháče vynechávám pro její statisticky bezvýznamný výskyt.
Tím se vracím k tvrzení, že z hlediska zabezpečení rodiny by byl váš (ještě?) partner ideál. Jestli by nestálo za to stát se snobkou. Prý je to docela příjemné… Hrozí ale při tom, že ta Zagorové píseň o tom, jak měli ty dva hrníčky, bude o vás.
