Článek
Naše čtenářka, která se nám ozvala na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz, se nám svěřila se svýmpříběhem, v němž figuruje kromě ní její milenec i nevěrný manžel. Co na její problémyříká Josef Hausmann?
Čtenářka Lída: „Jsem vdaná 25 let, po sexuální stránce trochu únava. Před rokem a půl jsem se náhodou seznámila s jedním o pět let mladším mužem. Scházeli jsme se, on zatím nezadaný, takže když se mu ,chtělo', napsal, sešli jsme se. Musím napsat, že jsme si hodně rozuměli jak v sexu, tak v povídání. Prostě bylo mi s ním hezky, s ním jsem zažila to, co s manželem nikdy ne.
Pak jsem se dozvěděla, že manžel měl nějakou dobu podobnou kamarádku s výhodou, takže to, že jsem měla přítele, mi pomohlo i psychicky. Kdybych v té době neměla milence, tak bych jeho nevěru brala mnohem hůř.
Když jsme se viděli naposledy s přítelem, tak jako vždy řekl, že zase napíše. Nepsal, tak jsem mu napsala já, zda se už nechce vídat nebo... Opět napsal, že napíše, zase nic. Potřebovala bych vysvětlit chlapské myšlení, proč mi rovnou nenapíše, že už se vídat nechce, že už ho to přestalo bavit?"
Vážená Lído, jste vdaná 25 let, takže je vám kolem 50 a tomu „zatím nezadanému“ 45. Být v těchto letech bez závazků je silně podezřelé – s vysokou pravděpodobností se jedná o absolutního sobce nebo ztroskotance, podivína, úchyláka nebo jiného exota. Samozřejmě, že jste s ním zažila něco, „co s manželem ne“. To není žádné umění, vztahy oproštěné od každodenních (ekonomických) starostí jsou vždycky „úžasné“.
Pětačtyřicetiletý svobodný jede prérií a sestřelí vše, co se hýbe. Proto je svobodný – jen střílí, lapit se nedá. Kdyby chtěl jednu ženu na celý život, mohl ji mít už dávno. Jde o typický prototyp potomka pradědy (nás všech) praproutníka, o kterém jsem psal minule.
Narozdíl od běžných mužů, kteří se snaží nalézt kompromis s dalším genetickým nutkáním, totiž zplodit a vychovat potomstvo a s tím spojenou uvázaností u boudy manželství, tento je krystalicky čistý a z cesty co nejrozmanitějších sexuálních partnerek se nedá nějakými blbinkami, jako je vážnější vztah, odchýlit.
Polonešťastné ženy vašeho ražení představují pro tyhle týpky nejvydatnější „kanónenfutr“. To, že není schopen „vztah“ s vámi elegantně ukončit, jsme již v téhle rubrice také mnohokrát probírali. Chlapi se holt bojí slz a výčitek, které by je při loučení zasypaly. Tohle je navíc profík – kam by přišel, kdyby se měl s každou ulovenou laní obřadně loučit!
Ovšem ruku na srdce – na koho jiného jste chtěla jako vdaná padesátnice narazit? A co byste dělala v opačném (pro vás ideálním) případě, kdy byste potkala charakterního a vás hluboce milujícího pána?
Vždyť byste byla ještě nešťastnější než teď, když se v klidu a bez klínu v hlavě můžete vrátit ke svému (povedenému a podvedenému) manžílkovi. Povedenému proto, že se nezmůže ani na nevěru, která nepraskne. Doufám, že aspoň vy ano.
