Článek
Silvie se obrátila na našeho chlapa na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz s dotazem: „Dobrý den, pane Hausmanne, prosím vás o názor, já už nevím, jak to partnerovi vysvětlit. Žijeme spolu dva roky, oběma je nám 35 let. Já už bych ráda pomalu chtěla založit rodinu, ale kladu si otázku, zda je ten pravý. Mám ho moc ráda, myslím, že si opravdu rozumíme, ale je mezi námi jedna věc, se kterou si nevím rady.
Můj partner mě neustále srovnává s jinými ženami. Nejdřív to bylo s jeho bývalou, v poslední době se ženami, které třeba potkáme venku. To je stále ,podívej se, jak to téhle holce sluší‘, ,moje bývalá uměla skvěle uvařit guláš‘, ,jak to, že máš tolik oblečení, moje bývalé toho měly méně‘ atd. Mě nepochválí nikdy, myslím, že mám vkus, že umím vařit... Už jsem mu několikrát vysvětlovala, že mě takové věty nejen zraňují, ale i štvou. On na to reaguje vždy stejně, a to, že si to nemám tak brát. Ale já si to beru a mám v těch chvílích pocit, že si mě neváží. Myslíte si, že se to může u něho změnit? A také by mě zajímal váš názor jako chlapa, proč to dělá.“
Vážená Silvie, po dočtení vašeho příspěvku k otázce: „Může se to u něho změnit“ ve mně vyhrklo: „Ne, spíše ještě zhoršit.“ Ve vaší otázce se totiž skrývají ony ženské plané naděje na to, že se vyhlédnutý muž po svatbě změní – přestane chlastat, omezí sport, nebude děvkařit, začne po sobě uklízet... Citát: „Žena si bere muže v naději, že se změní, muž si bere ženu a doufá, že zůstane stejná. Jak se oba mýlí!“
Svou kritikou váš partner přebírá ženskou roli. U žen je to pochopitelné, protože je to v souladu s evolucí – věčnou nespokojeností přimět zavázaného muže k vyšším otáčkám. U mužů je to patologické. Tato kritická porovnávání jsou navíc účelově nespravedlivá a neobjektivní, a to hned ze dvou důvodů.
Zaprvé ten váš vedle těch bývalek z nějakých jiných důvodů (vás zřejmě favorizujících) nepřežil a nikde není psáno, že by ho braly i ty kolemjdoucí, tak ať se nikomu nepokouší podsouvat (což implicitně dělá), že by ony ženy mohly klidně ležet v posteli místo vás, eventuálně mu místo vás vařit guláš. (Já také nevyčítám ženě, že by se mi ňadra Sophie Lorenové líbila více. Mohla by mně říci: „Tak si jdi za ní!“).
Zadruhé – schválně se zamlčují vlastnosti, ze kterých vycházíte jako vítěz – například, že s ním vůbec jste. A to vás ještě nesrovnává s modelkami z plakátů a hysterkami z porna!
Zajímalo by mě, jestli jste mu to zkusila vrátit z opačného gardu, třeba, že váš bývalý měl panečku v posteli jinačí výdrž! Pokud ne (jste to nezkusila), zastáváte ve vztahu závislou roli, s čímž byste měla co nevidět něco udělat, jinak vás partner přestane mít rád. Návod na to naleznete v knihách MUDr. Plzáka.
Vrátím se na začátek, kdy jsem neviděl naději, že by se v tomto ohledu váš partner mohl změnit. Pokud aspoň za něco stojí (jako, že si myslím, že za mnoho ne), mohla byste vyrůst v jeho očích jako matka jeho dítěte. Je to však jen slabé stéblo na vodě. Je vám ale 35 let a začínat znovu od nuly také není legrace.
Tak se asi chyťte toho stébla, které se s každou přečtenou knihou shora doporučeného autora bude přeměňovat v pramici.
