Článek
Každý rok se tak přede mnou odehrává plejáda týchž výčitek, kterými (po desetiletí) ženy obviňují muže – za to, že jim ve své dobrotě zorganizovali (a mnohdy zafinancovali) výlet.
„Já to věděla, že to tady bude se sněhem mizerný. Akorát si tady poškrábu skluznice." (Jako kdyby se ten chlápek znal se sv. Petrem).
„To tady je jenom jedna sjezdovka?“ (Jako kdyby dosud jezdila výhradně do Chamonix). „Vždyť je k nám na pokoj slyšet hluk z lokálu!“ (Jako kdyby si mohl chlapíček tenkrát v září, když to zajednával, vybrat.) „Cos´ mně to tam namazal, že mně to tak smeká?“ (Jako kdyby ho obviňovala, že jí to namazal blbě a sobě dobře). Letos dokonce jeden nešťastník strávil celou dobu pokusy o opravu auta a obvoláváním (nedostupných) automechaniků, zatímco ta jeho obracela oči v sloup a neustále pronášela: „My snad pojedeme domů vlakem." (Jako kdyby na tom bylo něco špatného).
Během samotného silvestru chlapi zpívají, blbnou, bratří se, vyprávějí historky a vtipy a popíjejí – a opět mohou za to, že se jejich drahé polovičky nudí. Jediná zábava, kterou ty vyprodukují, je, že o čemsi (většinou ve dvojicích) tlachají.
Chlap je vystaven konstantnímu morálnímu tlaku zodpovědnosti za to, co (blbec) zorganizoval. V jaké výčitkové drama se může zvrhnout horská (nedej bože skalní) túra, lepší pomlčet. Tomuto tlaku zodpovědnosti úplně za všechno se lze vyhnout jednoduše tím, že se člověk (teda chlap) buď na všechno vykašle, nebo bude výletovat výhradně s kámoši. Z nějakých příčin (však my víme z kterých – z touhy po vysněných – leč málokdy uskutečněných – romantických chvilkách s vytouženou ženou, z povinnosti k dětem, aby se také dostaly na sníh a podobně) chlap přes všechny hořké zkušenosti zase nějaký výlet zorganizuje.
Muži si zkrátka myslí, že jejich úžasný svět sportu, her a družnosti, pro který stojí za to hladovět a mrznout, musí být nutně úžasný i pro ženy, a na základě tohoto mylného předpokladu se snaží do svého světa ženy vtáhnout.
Jakoby netušili, že každému živočišnému druhu vyhovuje něco jiného.
