Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Tohle mi řekl. Je to poklona, nebo urážka

Foto: Nejron Photo, Shutterstock.com

Umíte přijímat komplimenty, nebo nikdy nevíte, jak zareagovat? A umíte je dělat? Čtenářka Pavla se nám svěřila s jednou poklonou, kterou jí vysekl muž na rande. A věřte, to slyšet nechcete.

Článek

Pavla (41) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den, pane Hausmanne. Jsem štíhlá a podle mínění ostatních ne sice krasavice, ale mám prý styl a jsem hezká. Navíc na svůj věk nevypadám, každý mi tipuje aspoň o pět let méně. Nechlubím se, jen poznamenávám fakta. Jsem proto docela zvyklá na mužskou dvornost a komplimenty. Nedávno jsem se přes internet seznámila s jedním mužem. Docela jsme si sedli a pak přišel den D – den prvního rande. Ukázalo se, že si opravdu celkem rozumíme, dost se mi líbil, a i on se ke mně choval tak, že jsem věděla, že se mu líbím. A pak řekl: „Tys musela být krásná ženská, když jsi byla mladá.“ Zůstala jsem s vyraženým dechem, i když jsem na sobě nedala nic znát. Je tohle kompliment, který připadá mužům normální? Pozval mě totiž na další rande, tak se mu asi opravdu líbím. Nebo je tak hloupý, že mu nedochází nevhodnost takové poznámky? A když už teď mu přijdu stará (aspoň tak tomu rozumím), co bude dělat za pět let? Nejsem pro něj jen povyražení, než si najde mladší? Děkuji, Pavla.“

Vážená Pavlo,

vaše starosti tak mít. Nám mužům je zatěžko pochopit věčné ženské babrání se v tom, jak vypadá, kolik let jí tak okolí hádá, jestli jí sluší více červený úplet, nebo černé pepito, jak může na ulici, když nemá udělanou hlavu…

Devět desetin všech obchodních domů je zaměřeno na tuhle ženskou marnivost – od mastiček a vodiček po hadrářství a cetkařství. Mužům je vymezena ta zbývající desetina: oddělení práce – elektrické i manuální nářadí, pily, stavební materiál, kleště, vrtačky, lepidla, sekery… Chlap je tu od práce, nikoliv od pózování a prázdných keců. A protože je nám celá tahle ženská šaškárna cizí (i když pořád lepší než feministické vize o stejnosti pohlaví), nebereme ji moc vážně a nechceme se jí účastnit – tedy jako spoluherci, finančně samozřejmě musíme. To znamená, že se nechceme ani zatěžovat přemýšlením nad řečičkami, které by v daném okamžiku byly vhodné. Jelikož se jedná z našeho hlediska o blbosti, nastavujeme filtr, se kterým podvědomě kontrolujeme, co vypouštíme z úst, jen nahrubo: pravda/nepravda. Mnozí muži se dokonce propracovali k takovému mistrovství, že dovedou o blbinách se ženou komunikovat, aniž by ji poslouchali.

Uvedeným hrubým filtrem vámi citovaný výrok prolezl – vždyť je to pravda, že ve dvaceti jste musela být krásná ženská. Tak co chcete. On jen potřeboval něco rychle plácnout. Nemyslete si, že přemýšlel nad hlubším smyslem své věty. Ten jste si k tomu dokonstruovala sama. Co by z toho měl, aby na vás na prvním rande vytasil takhle promyšlené jedovatosti?

Člověk se nejvíc čílí, je-li načapán na švestkách (citát G. B. Shawa: „Žena zní nejpřesvědčivěji, je-li v neprávu“). Ženy, vědomy si mužského preferování tělesna, podvádějí vážné zájemce retušováním své pravé vizáže, mlžením okolo data narození či zatajením své sexuální minulosti. Ve světle této ženské strategie pak není divu, že vás raní každý, kdo vás nepovažuje za maturantku. Zas si na tom vzhledu tak nezakládejte!

Váš dotaz je výborným námětem, až půjdete s kamarádkou do cukrárny na kávu a dortík. Za muže vám říkám, že to, jestli o vás někdo stojí, se pozná podle toho, jak se k vám chová, nikoliv podle (málem předepsaných) komplimentů.    

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama