Článek
Ženu s větší pravděpodobností popouzí nevěra citová, neboť ženská žárlivost je vedena podvědomým strachem z dělení se o mužovy finance, energii a čas s nějakou jinou (jinými slovy krkounstvím). Její případné ztráty v případě mužovy čistě sexuální nevěry jsou přehledné a omezené (zhruba 1000 Kč za seanci s kněžkou lásky) a stejně tak její výčitky a láteření, když se to provalí. Jo, když se ale provalí, že její chlap se už půl roku dvoří kolegyni v práci, to je jiný šrumec!
Žárlivost je soubor emočních reakcí, které sahají od výčitek ke střelbě. Jejich jasným cílem je obrana proti nevěře. A patří k tomu i poměřování s případným soupeřem! Muži uvádějí, že nejvíce by jim vadilo, kdyby je jejich sok přetrumfnul v oblasti finančních vyhlídek. Ženy za nejnebezpečnější považují sokyně s krásnější tváří a atraktivnějším tělem. Obě pohlaví tedy přesně znají preference pohlaví opačného.
Intenzita, se kterou muži střeží své partnerky, hodně závisí na jejich mládí. (Na staré báby nikdo nežárlí.) Naopak střežení muže prováděné ženou není ani v nejmenším určováno mužovým tělesným vzhledem nebo jeho věkem. (Ani staří dědci nemají od ženské žárlivosti pokoj.)
Hlídání muže je ovlivňováno čistě jeho příjmem a odhodlaností šplhat po společenském žebříčku. Ženy vdané za bohaté muže stupňují hladinu své ostražitosti mnohem více než ostatní ženy. Častěji emotivně vyjadřují nelibost (spouští kravál) při sebemenším náznaku partnerova pokukování po jiných ženách, vyvíjejí větší úsilí o zlepšování svého zevnějšku a projevují větší poddajnost (čti: berou radši zpátečku) za účelem udržet si partnera.
(Otravné) projevy žen střežících muže zahrnují:
- neustálé sledování muže, kdykoli jsou někde spolu na veřejnosti,
- prohledávání mužových kapes, šuplat, korespondence, mobilů,
- vyhrožování rozchodem, jestli ji někdy podvede,
- zatraktivňování sebe sama,
- ujišťování muže, že sama sebe změní, aby si ho udržela,
- nucení muže, aby nosil snubní prsten a tím signalizoval, že je zadaný,
- okázalé dávání veřejnosti najevo, že muž patří jí,
- pomlouvání a zošklivení potenciálních sokyň,
- manipulativní podsunutí zodpovědnosti za její osud.
Mohli bychom vyjmenovat i výčet (protivných) reakcí mužů střežících své mladé partnerky. Neučiníme tak, protože považujeme takové muže a jejich reakce za ostudné a nehodné našeho vznešeného rodu. Zmiňme jen tu nejparadoxnější – mužova zloba při načapaní své ženy in flagranti se hlavně obrací proti muži „na návštěvě“, který se vlastně ničeho nedopustil, možná ani nevěděl, že ona žena je vdaná.
Provinilé ženě je surový žárlivec nakloněn nakonec i odpustit – ba někdy žena dovede vytřískat ze svého hříchu ještě nějakou výhodu („Co mám dělat, když mě necháváš pořád opuštěnou a ještě k tomu bez peněz?“). Kolik nevinných mužů zahynulo kvůli (dvojnásobné) nevěře Heleny Trójské, aby jí Meneláos, antický předchůdce dnešních troubů, odpustil a odvedl si zpět domů!
V tomto riskantním světě, kde nevěra hrozí zničit to, co původně mělo být láskou na celý život, nás nesmí překvapit, že evoluce ukula obranné mechanismy tak protivné, ponižující a mnohdy i směšné. Ale fungují!
