Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Vánoce jsou svátky hrůzy

Z Vánoc aby jeden zešílel...

Nedávno jsem četl příklady nejčastějších stresujících faktorů seřazených na stupnici podle intenzity. Na nejvyšším místě byla smrt drahé osoby, na posledním, myslím, před nosem ujetý vlak. Vánoce obsadily děsivé páté místo na desetistupňové škále. Co dělá ze svátků, původně klidných a odpočinkových, záležitost tak stresující, že se na ně (kromě dětí do 15 let) hodně lidí vůbec netěší?

Článek

Jak to, že je v adventním týdnu nejvíce sebevražd? Na Vánoce se totiž kumuluje mnoho stresujících okolností, z nichž každá by sama o sobě stačila k otrávení atmosféry, teď však navíc nastávají a působí zároveň. Vyjmenujme si některé.

Rodinný charakter vánočních svátků: Ve vánočním čase vyplavou na povrch rodinné problémy, jako je vlastní osamění či nedostatečné opětování lásky našich bližních, maskované přes rok každodenním pracovním vytížením. Uzavření institucí, kam lidé před samotou utíkají – heren, restaurací, kulturních programů, sportovních akcí – mnohé lidi najednou vykolejí a celá atmosféra je nutí hrát si také na sváteční oslavence, o což vůbec nestojí, protože při tom spatří tu část svého života, před kterou se celý rok úspěšně skrývali.

Snaha stihnout všechny zbytečnosti:Týká se žen, které žijí v mylné představě, že to vše je nutné a všichni o to stojí. Vánoční úklid, který činí ženy pro sebe, a mužům jde na nervy. Neúměrné vaření a pečení v množství, které pak stejně nejde sníst, leda za cenu cukrovkářsko-obezitologických či kardiovaskulárních potíží. Kolik ostatních členů rodiny stojí o Vánocích o vyprané záclony a umytá okna nebo mísy bramborového salátu vykoupené stresem a nervozitou?

Reklamní vmanévrování lidí do stylu „být in“: Především ženy jsou celý dospělý život pod nesmyslným bičem módních trendů, které jim předpisují postavu, oblečení, skladbu potravin a za vzor jim předkládají úspěšné, vysportované manažerky. Tomu nemohou (finančně, věkově, volnočasově, postavou) nikdy stačit, a to je už samo o sobě zneklidňujícím prvkem.

O Vánocích k tomu přibudou další desítky reklamních bičů, když se snažíme koupit (i když jsme se dosud obešli bez toho) krámy, které na nás reklama narafičila pod pláštíkem módních trendů, které zrovna „frčí“. Těmi se snažíme zavděčit všemožným rodinným příslušníkům – ale to nejde. Na to nemáme peníze, čas, energii ani znalosti, a tak trneme, jestli jsme se strefili do velikosti, do barvy, do vkusu, jestli tohle kolo za hříšných deset tisíc bude dospívajícímu synovi stačit, když kluci ve třídě mají kola i za čtyřicet tisíc, jestli poukaz na dovolenou u Jadranu manželku, pohybující se mezi podnikateli každoročně jezdících na Seychely, spíše nenaštveme – to vše je další stres z vlastní nedostatečnosti navíc.

Před Vánocemi přetížené profese: Vánoce jako by byly milník, do kterého musejí být předsevzetí dokončena. Do Vánoc musí být zkolaudován dům, převedeno auto, vyřešen spor. A tak třeba stavebníci vystupňují svůj tlak na stavební úředníky (nezastávám se jich, zmiňuji jen stresující faktory), u soudů se stojí fronty, a to nemluvím o zaměstnancích prodejen, kteří musí být za pultem prakticky nepřetržitě.

Vzpomínání na zesnulé: I kdybychom na to neměli celý rok  čas, na Vánoce nás vzpomínky na blízké zesnulé dostihnou. Je to tak správně, člověk se má zastavit, ohlédnout a chvíli zase – aspoň v myšlenkách – pobýt s těmi, které měl rád. Kdyby ovšem z toho nebolela duše…

Ve výčtu vánočních stresujících faktorů by asi většina lidí dovedla pokračovat, stejně jako bychom snadno sestavili velmi dlouhý seznam radostných aspektů Vánoc. S těmito svátky je to zkrátka jako s ženami: Někdy se na ně těšíme a někdy je nám byl dlužen čert.

ynezorPumanzeSaNyknalC