Článek
Milenka zná nazpaměť výčet manželčiných špatných vlastností – vždyť je jimi neustále krmena zahýbajícím manželem, který ve svém hňupství cítí potřebu se ospravedlnit, proč musí chodit za jinou – co mu ta jeho všechno provádí nebo odmítá provádět, jak ho nechápe a podobně. Z minula víme, že přes tato všechna utrpení ji náš – konečně pravou lásku naleznuvší – milovník (prakticky) nikdy neopustí.
(Ilegální) milence logicky nezbývá, než (po žensku, tedy zákeřně) vést svůj boj za urvání zadaného chlapa směrem k rozbití pout, která ony dva manžele k
sobě vážou. Drží se přitom tří taktických (a proto nenápadných) strategií.
- Ráda a často (alespoň naoko teď, však ona po urvání chlapa také ochladne) vykonává praktiky (sexuální, sportovní, kulinářské, umělecké), kterým se manželka (jak dobře od chlapa ví) vyhýbá.
- Zákeřným způsobem zanechává po sobě stopy, které musí manželka objevit („zapomenutá“ kabelka v autě, upadlá náušnice v posteli, schválně nevyčištěný flek na spacím pytli, voňavky, rtěnky a vlasy na jeho těle či šatstvu, sms zprávy v době jeho předpokládané rodinné večeře, telefonáty s „nutným“ sdělením ve večerní době, kdy se on nachází zřejmě doma a tak dále).
- Uzurpuje mužův čas takovým způsobem, že se její existence musí provalit: vyžaduje, aby u ní chlap zůstal až do rána (aby se nemohl doma vymluvit, že byl v hospodě na kulečníku), povolává chlapa na pomoc s „neodkladnými“ záležitostmi (posun skříně, odvoz dítěte na tábor), aby se chlap musel doma vymlouvat, proč jde z práce tak pozdě… Vévodí tomu požadavek, aby s ní strávil (aspoň částečně) dovolenou.
Chlap ve snaze vykoupit se z „provinění“, že ještě neopustil ženu a děti a nepřeběhl k čekající milence, všechny tyhle nehoráznosti strpí, a je tedy jen otázkou času, kdy na něj něco praskne.
A přesně na tohle milenka, zaklínající se prohlášeními „držím ti, milý, palce, ať ta tvoje nic nepozná“, čeká.
