Článek
O jeden takový „normální“ den se s vámi v rychlosti podělím a můžete porovnat, zda se náhodou ten můj nepodobá tomu vašemu.
5.00–6.30 Budíček. Číslo jedna mi zaječí do ucha, vyžaduje pozornost, aby mi naznačilo, že už je vzhůru, a podle toho se musíme všichni řídit. (Chci umřít nebo alespoň přijít o sluch.)
6.30–7.30 Příprava do školky, oblékání. Číslo jedna lítá nahé. Naháním ho s oblečením v ruce. Číslo dvě se schovává pod peřinu, odmítá se převlékat, čistit zuby i jíst. V případě, že se stihneme všichni „násilím“ obléct, v 7.29 se číslo jedna i číslo dvě rozhodnou, že budou ještě snídat.
7.30–8.30 Odevzdávám číslo dvě ve školce. Číslo jedna se vyzouvá v šatně. Ječí, protože chce zůstat s bráchou. Číslo dvě takticky prchá do útrob své třídy. Vysvětlování nezabírá. Beru číslo jedna do náruče a prchám opačným směrem než číslo dvě.
8.30–10.00 Nákup. S číslem jedna navštívíme supermarket. Není nutno popisovat, viz článek „Nakupovat chodím naostro“, možná jen v trochu lidštější podobě.
10.00–11.00 Vaření a oběd. Snažím se něco ukuchtit k snědku. Zamykám celý dům na dva západy, aby číslo jedna opět neuteklo, jak je jeho zvykem. Mám chuť donést hřebíky, kladivo, kusy dřeva a zabezpečit i okna, před schodiště by to chtělo pancéřovou stěnu. Mezi cezením špaget a přípravou omáčky se snažím najít číslo jedna. Jdu za tichem. Číslo jedna nalezeno v ložnici rodičů oběma rukama hluboko zabořené v babiččině omlazujícím krému. Očista. Řev.
11.15–11.30 Krmení dravé zvěře. Číslo jedna odmítá jíst. Tváří se znechuceně. Řev. Mně to celkem šmakuje.
11.30–12.00 Uspávání. Snažím se neusnout, stejně jako číslo jedna. Bohudík to brzy vzdává. Pouštím pračku.
12.00–13.00 Úklid kuchyně. Úklid dětského pokoje, během něhož obdivuji abstraktní výtvory na zdech místnosti. Picasso by z nich měl radost. Kafíčko. Ještě jsem ho ani nedopila a už je dítě zase vzhůru. Mám pocit, že před chvílí usnulo.
13.00–14.30 Zábava. Snažím se podpořit uměleckého ducha čísla jedna. Nedaří se. Pastelky okousalo, papír napůl snědlo, napůl rozcupovalo. Zabavuji pomůcky. Řev. Hrajeme pexeso. Nemůžu najít druhou kartu do páru. Číslo jedna se směje a dívá se pod křeslo.
14.30–15.30 Hurá pro bráchu. Vyzvedáváme číslo dvě ve školce. Číslo jedna se vyzouvá v šatně. Ječí, protože chce zůstat, tentokrát i bez bráchy. Unáším obě děti a prcháme. Řev.
15.30–17.30 Pojďte pane, budeme si hrát. Po procházce si spolu děti hezky hrají. Asi deset minut. Číslo jedna řve. Utíkám do dětského pokoje. Číslo dvě začíná řvát také, aby mě zmátlo, a já tak nemohla identifikovat, kdo je strůjcem. Nadávám oběma. Opět si spolu začínají hezky hrát. Odcházím. Řev. Vracím se zpět. Číslo jedna se stříhlo nůžkami. Ukazuje mi malíček, na kterém je ranka o velikosti milimetr krát milimetr. Foukám bebíčko. Vše je O. K. Odcházím pověsit prádlo. Snad už konečně. Řev. Vracím se zpátky. Číslo jedna mi ukazuje malíček a na něm nepatrný náznak krve. Podle řevu to vypadá na šití, minimálně šest stehů, ne-li na amputaci až po předloktí. Po vizuálním průzkumu nabízím náplast s obrázkem. Číslo jedna mi dovoluje zalepit malíček na druhé ruce.
17.30–18.30 Koupání, večeře. Nikdy jsem nebyla v Benátkách. Mé děti jsou natolik hodné, že se mi to snaží vynahradit. V koupelně máme opět čisto, vytřeno dvěma galony vody. Číslo jedna chce jíst holé máslo. Odmítám. Řev. Hlad je nejlepší kuchař. Vzdává to a večeří.
18.30–19.30 Haleluja spánek. Snažím se neusnout, stejně jako číslo jedna.
20.30 Probouzím se.
20.35–21.00 Haleluja, spánek čísla jedna. Oznamuji číslu dvě, že se mu chce spát. Nevěří. Používám nejsilnější zbraň. Vypínám DVD. Řev. Jsem tvrdá jako žula. Neobměkčil mě. Odchází dobrovolně.
21.00–22.30 Ticho. Nezapínám televizi. Jediné, co chci slyšet, je velice hlasité ticho. Tikot hodin mě poměrně ruší. Vytahuji baterky. Vadí mi zvuk lednice. Tu ovšem vypojit nemůžu. Dneska mě opět dostali. Jsem K. O. Bolí mě hlava. Nevím z čeho. Sprcha a spánek to vyřeší.
00.30 Číslo jedna se budí. Obě děti se mi kradou do postele.
Pokud vypadá váš den podobně, věřte mi, že cítím s vámi. Ta malá upíří monstra nás dokážou pěkně zničit. Nemohu se zbavit nutkání chodit spát s česnekem kolem krku.
