Babička šampionka: Ve svých 97 letech závodně plave

Jako mladá se Ruth Thompson o sport v podstatě vůbec nezajímala. V osmi letech prodělala revmatickou horečku a její následky ji dlouho omezovaly. Kouzlo pohybu objevila až po sedmdesátce a nyní v sedmadevadesáti letech je z ní aktivní sportovkyně. Ruth Thompson z Virginie je neuvěřitelně vitální dáma.

Když bylo Ruth hodně přes sedmdesát, začala se trochu hýbat. Až dosud žena, která porodila a vychovala čtyři děti, zvládala tak maximálně pomalé procházky nebo kratinké vyjížďky na kole. Pak ale přišla možnost zkusit sportovat trochu víc, a to ve společnosti dalších seniorů. A tak Ruth zahodila pletací jehlice, pořídila si plavky a vrhla se na závodní plavání. „Nejdřív jsem si myslela, že to nemůžu zvládnout, že je to prostě nemožné, ale chtěla jsem zkusit něco, co mi umožní zůstat aktivní i na stará kolena. Postupným tréninkem jsem se cítila lépe a lépe,“ vzpomíná Ruth.

Před pěti lety pak v plavání poprvé závodila a od té doby sbírá jednu trofej za druhou. Jen loni získala stříbrnou a bronzovou medaili na plaveckých závodech seniorů. Ale tyhle úspěchy nejsou pro Ruth nijak extra důležité. „To je jen třešnička na dortu. Jde především o to, že mám nějaký cíl, něco, za čím směřuji. To by měl mít každý člověk bez ohledu na věk. Nejsem typ důchodce, který by jen tak seděl doma a nic nedělal,“ vysvětluje Ruth, která třikrát týdně trénuje v bazénu.

Plavání se pro Ruth stalo možností, jak se dostat mezi lidi, ale není to její jediná činnost. Tahle dáma totiž také aktivně hraje na piano v místním kostele a zájemcům dává hodiny.

A navíc – posledních sedm let se věnuje i studiu! Absolvovala všechny přednášky a kurzy historie, které škola v její blízkosti nabízí, a přemýšlí, na jaký další obor by se vrhla. „Zpočátku jsem skládala veškeré zkoušky a testy jako normální mladí studenti a stresovala se, jak to zvládnu, jakou dostanu známku a podobně. Pak za mnou ale přišel profesor a zeptal se, jestli si nechci jen užívat možnost se vzdělávat a dozvídat se nové věci, aniž bych musela absolvovat zkoušky,“ vzpomíná Ruth.

Na nabídku kývla, a tak nemá žádné zkoušky, nezíská žádný titul, jen se úplně obyčejně vzdělává. „A to je to, co mě baví, to je pro mě důležité,“ tvrdí Ruth s tím, že v jejím věku už na nějakých titulech skutečně nezáleží.

Jakákoli činnost, ať už fyzická, nebo psychická (ideálně kombinace obojího), je podle Ruth důležitá pro každého bez ohledu na věk, ale pro seniory možná dvojnásobně. V pozdním věku je totiž velmi snadné rezignovat a nikam se neposouvat – ale pak je to vlastně jen nudné čekání na smrt.

A tomu se Ruth rozhodně chce vyhnout, proto se nehodlá ani jedné ze svých mnoha činností vzdát. „Dál se chci vzdělávat, hrát na klavír a plavat. Hodlám pokračovat, dokud budu žít,“ tvrdí rezolutně.

Co říkáte, není tahle žena obdivuhodná?