Je sama, nikdo s ní nechce žít! Může za to její příliš vysoké sebevědomí?

Iveta si je svých kvalit vědoma a v mnoha směrech je na sebe celkem právem hrdá. Jenže její okolí to nenese příliš dobře. „Připadám jim nafoukaná, bojí se mě, mají pocit, že se nad ně povyšuji. Ale přece, když dělají nebo říkají něco špatně, nebudu předstírat, že to je v pořádku. Prostě to řeknu, poradím jim,“ říká Iveta.

Trápí ji, že nemá moc přátel, žádnou super kamarádku ani partnera. „Občas zajdu s kolegy na víno, ale to je takové nárazové. A s chlapy je potíž, když už na nějakého narazím, vztah po krátké době zkrachuje. Mám pocit, že jim vadí, že nejsem uzlíček nervů, nebojím se ozvat, umím se o sebe postarat a znám svou cenu,“ dodává Iveta.

Jak je to tedy se sebevědomím? Co když je ho až moc?

První otázka, která se nabízí, je to, zda se v případě Ivety jedná skutečně o vysoké sebevědomí. „Já osobně říkám, že v takových případech nejde o vysoké sebevědomí, ale leckdy spíš o ego,“ říká koučka partnerských vztahů Hana Wolf ze Školy pro ženy.

Člověk má totiž mnohem víc vrstev, o jeho kvalitě nerozhoduje jen to, jak vypadá, jakou má práci či vzdělání. „Připadá mi, že se Iveta až příliš ztotožňuje s povrchovými věcmi, jako je právě úspěch v práci, materiální zabezpečení, atraktivita a podobně. Jsou to samozřejmě důležité složky, ale je potřeba být si vědom i těch hlubších vrstev člověka,“ souhlasí koučka partnerských vztahů Kateřina Matláková.

Lidé se zdravým či vysokým sebevědomím totiž nemívají problémy, které Iveta popisuje. Jak tedy poznat, že je někdo sebevědomý, nebo má až moc velké ego? „Právě podle vztahů, které člověk vytváří. Ty jsou totiž odrazem vás samých, a pokud je člověk sám a skutečně nikdo se s ním nechce moc přátelit, je na místě se nad tím zamyslet a ptát se, proč tomu tak je,“ tvrdí Hana Wolf.

Pokud totiž člověk nemá nikoho blízkého, bývají nejčastěji na vině dvě věci. Buď se pohybuje ve špatné a pro něj nekompatibilní společnosti. Tedy mezi lidmi, kteří s ním moc neladí. Opravdové přátelství či partnerský vztah totiž můžete navázat jen s někým, kdo je na tom ve většině věcí (vzdělání, výchova, životní názory a hodnoty, finanční a sociální situace…) velmi podobně.

A nebo má právě nadměrné ego. Těmto lidem sice nechybí nejrůznější kvality, ale bohužel na rozdíl od sebevědomých jedinců nemívají schopnost empatie, nedokážou tolerovat zranění ostatních či jejich omezené možnosti, chybí jim pokora. Právě proto mívají potřebu ostatním radit, napravovat je a podobně. „Jenže předávat moudra, aniž by si to ten druhý vyžádal, není na místě, i když jde o informace hodnotné,“ říká Kateřina Matláková.

V prvé řadě by měla Iveta zkusit být sama k sobě upřímná. Ptát se sama sebe, proč se jí nedaří navazovat vztahy, proč se jí lidé vyhýbají, proč s ní dlouho nevydrží. A také je dobré se zamyslet, jestli je opravdu tak sebevědomá, jestli nejde jen o jakousi obranu. „Mnohdy je to vlastně jen póza, obranný mechanismus, kterým daný člověk maskuje slabé stránky a zranitelnost,“ říká Kateřina Matláková.

Může jít například o podvědomě zakódovaný strach, že pokud k sobě někoho pustíte příliš blízko, ublíží vám. Jsou to bloky, které vznikají třeba už v dětství. Málokdo je proto takové sebereflexe opravdu schopen, a tak není chyba vyhledat odborníka.

Znáte někoho, kdo má sebevědomí až moc?