Článek
Podle vašeho článku „ Chlapi nechtějí chudinky" bych tedy měla být „žádaná". Rozhodně se nepovažuji za chudinku a už vůbec netrpím samotou. Takže ani nic nemusím kamuflovat. Ale pravda je, že jsem pro to, abych někoho našla, ještě moc neudělala. Po posledním ukončeném vztahu mi zůstalo jen „zlomené srdce". A tehdy jsem si řekla, že zůstanu nějaký čas sama. Jak dlouhý ten čas bude, jsem neřešila.
Chtěla jsem se nejdříve dát dohromady z rozchodu. A pak se naučit žít sama se sebou. Ujasnit si, co vlastně v životě chci, co je pro mne důležité a co ne. Na chlapy jsem v té době vůbec nemyslela. Ale je třeba říct, že to, co nebylo tak jednoduché, byly reakce lidí z mého okolí, tedy hlavně v práci. Často jsem slýchala otázku „Už máš chlapa?" A nebo reakce jednoho člověka, který nevěděl, že jsem sama: „Vy s vaší vizáží nikoho nemáte? Jak je to možné?"
No a proč bych měla mít? Když zrovna nechci, tak nemám nikoho. No a co, copak je někde napsáno, že každý, kdo dobře vypadá, musí mít partnera? Já tomu dala volný průběh a řekla jsem si, že alespoň budu mít více času na výchovu svých dvou synů. Bylo mi jasné, že jednoho dne budou velcí a odejdou žít svůj vlastní život.
Tak jsem se jim chtěla trochu více věnovat, dokud to jde. A jsem s nimi spokojená. Starší již pracuje, mladšího teď čeká maturita a pak vysoká škola. Takže jsem hrdá matka. A o to víc, že jsem na všechno byla sama. Samozřejmě musím jistý podíl přiznat také bývalému manželovi. Stále se s nimi pravidelně stýká po 14 dnech. Tak špatný člověk zase nebyl, jen my dva jsme se prostě k sobě nehodili.
Jsem si jistá, že partnera ještě najduFoto: Thinkstock
Takže teď jsem se dostala do období, kdy už vím, že samota dokáže být i příjemná, ale také začínám mít pocit, že by se už mohl v mém životě objevit někdo hodný a milý. Dříve to nešlo také proto, že jsem si nebyla jistá, jestli bych byla schopná dát svému partnerovi (myslím citově) to, co potřebuje.
Dnes bych řekla, že už se mi vrátila schopnost mít někoho ráda. Zatím se ale kolem sebe jenom rozhlížím a přemýšlím, jak na to. Inzeráty se mi moc nezdají, pár jsem jich sice přečetla, ale dál nic. Sama jsem žádný nepodala, možná časem. Spíše dávám přednost osobnímu setkání, leccos napoví způsob chování. Ale času je dost, nikam nespěchám. Narozdíl od kolegyně v práci.
Ta mi hned řekla, že mi někoho sežene. Naštěstí se až tak moc nesnaží. Jen když potkáme někoho, koho jsme ještě v práci neviděly, tak se hned zajímá o to, jestli je volný. A taky některým lidem vrtá v hlavě, jak to mám se sexem, když žiju sama. Někteří nechápou, jak to můžu takhle vydržet. Já jim sice nic nevysvětluju, ale je to docela jednoduché. Není chlap - není sex. Sice mě baví, ale nejsem na něm fyzicky závislá. Takže rozhodně nemám potřebu vyhledávat známosti na jednu noc a ani se mi to takto nelíbí. Kolegyně mi řekla, ať si koupím vibrátor, když nemám chlapa.
A já jsem jí na to odpověděla, že to neřeší absenci chlapa, protože to umí jen jedno. Fyzicky není problém sex vyřešit samostatně, ale ten chlap při tom prostě chybí. A ne jen tak nějaký chlap, ale ten milující, protože sex pro mě není „tělocvik", ale příjemná hra s partnerem. Zkrátka mít se ke komu přitulit.
Nestydím se za to, že jsem sama. A taky si uvědomuji, že vlastně ani nemám pořádně rozmyšleno, jaký by ten můj „pravý" měl být. Jen takové základy - to je hlavně nekuřák. A také pány často konzumující alkohol nemusím. A o drogách se snad už ani zmiňovat nemusím. No a další požadavky jsou jednoduché - měl by ke mně sedět jako dílek puzzle. A to se ani do inzerátu napsat nedá. Protože jaký kdo je, se pozná až osobně.
