Jsem nechtěné dítě?

Těhotenství nás může zastihnout zcela nepřipravené. Podcenily jsme antikoncepci, spoléhaly na to, že v našem případě je kvůli zdravotním potížím početí málo pravděpodobné, selhal partner... Nastává stresující období zvažování, zda si dítě nechat, nebo podstoupit interrupci.

Důvodů, proč žena váhá, zda si dítě ponechat, může být celá řada. Někdy jsou to existenční obavy, zejména v případě samoživitelek, kdy partner dítě nechce a na jeho výchově se nehodlá podílet.

Častým případem je také váhání partnerů, zda si pořídit další dítě a jeden z vás považuje ,,zvětšování" rodiny za neúnosné - finančně, časově, nestojí o zátěž, kterou péče o miminko přináší. Jestliže nakonec dítě přijde na svět a obklopíte ho láskou a péčí, je vše v pořádku. Ale pozor: Jestli váš potomek okolnosti svého příchodu na svět zjistí, může vám původní váhání velmi surově vyčítat: ,,Nechtěli  jste mě, proto mi nerozumíte a nikdy jste mě neměli rádi!"

Někdy se bohužel tato skutečnost využívá při hádkách. ,,Snaha získat dítě na svou stranu na úkor partnera je zničující právě pro potomka. Argument - on, ona tě tehdy ani nechtěl/a - patří k největším zhůvěřilostem, jakých se na vlastním dítěti můžete dopustit," tvrdí psycholog Radim Celtner. Pocit ,,nechtěnosti" zejména v souvislosti s hádkami rodičů má na dospívajícího velmi traumatizující vliv.

,,O šestnáctých Bářiných narozeninách jsem měla po dlouhé době pocit, že jsme všichni v pohodě. Po její neustálé kritice, co všechno děláme špatně, jsem jí chtěla připomenout dětství, fotky dokládající, co všechno jsme společně idylicky prožili. Pak jsem neprozřetelně začala vzpomínat na to, jak jsme zvažovali, jestli si ji necháme. Hltala to, ale pak mi to při každé hádce vpálila," vypráví Bářina máma Eva. ,,Vždyť jsi sama přiznala, že jste mě nejdřív vůbec nechtěli. I teď byste byli nejradši, kdybych vůbec neexistovala!"

,,Dospívající děti jsou kritické, zamýšlejí se nad svými rodiči, hledají vzory. Nejsou ale schopny zcela objektivního posouzení a leccos pak používají účelově," vysvětluje psycholog Radim Celtner. Tvrdí, že většina dětí si uvědomuje, že získaly maximum péče a lásky. A své původně nechtěné početí zneužívají, aby vás ranily na citlivém místě. ,,Je to snaha shodit vaši autoritu, zbavit se pocitu vděku. A někdy děti v pubertě chtějí být zajímavé tím, že vyhrocují své strasti a zážitky," konstatuje dr. Celtner. Proto buďte nad věcí. ,,Když dítě vycítí, že jste přistoupili na jeho hru a dáte najevo pocity viny, bude to ještě horší. Nebojte se jeho argumenty odmítnout. Nakonec jste ho chtěli, milovali, snášeli s ním všechny útrapy. Připomeňte to jako samozřejmost, které by si mělo být vědomo. Nikoli pateticky, abyste v něm vyvolávali pocit povinného vděku, který dětem v pubertě zásadně vadí," radí odborník.