Hlavní obsah

Když bratranec miluje sestřenici: Jak moc to vadí?

Foto: thinkstock

I v současné době se do sebe mohou zamilovat bratranec se sestřenicí. Jaká úskalí mají takové vztahy?Foto: thinkstock

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Bratranec a sestřenice: jde o zakázanou lásku? Jaké je riziko, že se takovému páru narodí potomek s vrozenou vadou a jak je to se svatbou? To vše jsme zjistili! Jak z hlediska genetiky, tak očima zákona.

Článek

Můžeme se vzít? Smí se to vůbec? A nebudeme mít postižené děti? To jsou hlavní starosti dvojic, které zjistí, že jejich vřelé vzájemné city už zdaleka nejsou jen příbuzenské. A většinou se brzy najde dobrá duše, která je dorazí nějakou tou historkou o retardovaném či šestiprstém dítěti. Jak je to doopravdy?

Za všechno můžou recesivní geny

„Bratranec a sestřenice jsou příbuzní III. stupně. Mají tedy osminu společných genů," říká MUDr. Vladimír Gregor, primář Oddělení lékařské genetiky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. To není tak moc; přímí příbuzní I. stupně (jako je třeba rodič a dítě nebo vlastní sourozenci) sdílejí polovinu genů, u příbuzných druhého stupně (strýc a neteř či nevlastní sourozenci) je to čtvrtina.

Proč vlastně společné geny vadí? „Genetické riziko, vyplývající z příbuzenských sňatků či vztahů, souvisí s existencí takzvaných recesivních genů,“ vysvětluje RNDr. Jiří Horáček z centra lékařské genetiky Gennet. To jsou takové předpoklady, vlohy a rizika, které se projeví jen v případě, že jsou předány oběma rodiči. Čím bližší je příbuzenský vztah, tím vyšší je pravděpodobnost, že jsou oba partneři nosiči stejných recesivních genů.

Foto: thinkstock

Znáte někoho, kdo žije se svým vzdáleným příbuzným?Foto: thinkstock

Riziko stejné jako u starších matek

Recesivní geny mohou přenášet příjemné věci, jako je třeba hudební nadání, bohužel ale i vrozené vady – nejčastěji se u nás tímto způsobem předává cystická fibróza, takzvaná nemoc slaných dětí. Riziko je ovšem jen nepatrně větší než u nepříbuzných partnerů. Statisticky vzato mají potomci bratranců a sestřenic o 1,7 procent vyšší pravděpodobnost vrozených vad, než je běžný průměr.

Je to podobné riziko, jakému jsou vystaveny děti matek starších než 40 let. Tedy něco, s čím se musí počítat, ale co rozhodně neznamená jednoznačný příkaz „jděte od sebe“.

Do poradny? Určitě ano!

Nemusíte se bát, že vám bude lékař manželství rozmlouvat; jeho cílem je spíš odhalit potenciální rizika. Při konzultaci společně rozeberete rodinnou situaci, především častější výskyt některých vad v rodině. Zpravidla proběhne odběr malého množství krve, která je potřeba k vyšetření chromozomů a vyšetření na nejčastěji se vyskytující vady.

Foto: thinkstock

Dle platných zákonů se mohou bratranec se sestřenicí vzít a mít spolu dětiFoto: thinkstock

Před návštěvou poradny se vyplatí trochu vyzpovídat rodiče a prarodiče. Ne každý dá jen tak z hlavy dohromady, čím trpěla jeho prababička! V případě, že se zjistí, že se v rodinách skutečně dědí nějaké genetické postižení a prokazatelně se přenáší mezi generacemi, spočítá genetik zamilované dvojici přesnou míru rizika. Jak s touto informací partneři naloží, záleží jen na nich a na jejich zodpovědnosti.

Jen se klidně vezměte!

Svatby mezi bratranci a sestřenicemi nebyly v minulosti ničím mimořádným. Mocné šlechtické rody se tak bránily rozdrobení rodového majetku, byly ale běžné i v odlehlých venkovských oblastech, kde bylo málo vhodných partnerů na výběr. I v dnešní České republice, stejně jako v dalších evropských zemích je manželství mezi bratrancem a sestřenicí legální. Jsme tak na tom lépe než v Americe, kde je takový svazek ve většině států považován za incest.

Vzali byste si svého bratrance nebo sestřenici? Víte o takovém případu? A jak to dopadlo?

Reklama

Načítám