Když bratranec miluje sestřenici: Jak moc to vadí?

Můžeme se vzít? Smí se to vůbec? A nebudeme mít postižené děti? To jsou hlavní starosti dvojic, které zjistí, že jejich vřelé vzájemné city už zdaleka nejsou jen příbuzenské. A většinou se brzy najde dobrá duše, která je dorazí nějakou tou historkou o retardovaném či šestiprstém dítěti. Jak je to doopravdy?

„Bratranec a sestřenice jsou příbuzní III. stupně. Mají tedy osminu společných genů," říká MUDr. Vladimír Gregor, primář Oddělení lékařské genetiky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. To není tak moc; přímí příbuzní I. stupně (jako je třeba rodič a dítě nebo vlastní sourozenci) sdílejí polovinu genů, u příbuzných druhého stupně (strýc a neteř či nevlastní sourozenci) je to čtvrtina.

Proč vlastně společné geny vadí? „Genetické riziko, vyplývající z příbuzenských sňatků či vztahů, souvisí s existencí takzvaných recesivních genů,“ vysvětluje RNDr. Jiří Horáček z centra lékařské genetiky Gennet. To jsou takové předpoklady, vlohy a rizika, které se projeví jen v případě, že jsou předány oběma rodiči. Čím bližší je příbuzenský vztah, tím vyšší je pravděpodobnost, že jsou oba partneři nosiči stejných recesivních genů.

Recesivní geny mohou přenášet příjemné věci, jako je třeba hudební nadání, bohužel ale i vrozené vady – nejčastěji se u nás tímto způsobem předává cystická fibróza, takzvaná nemoc slaných dětí. Riziko je ovšem jen nepatrně větší než u nepříbuzných partnerů. Statisticky vzato mají potomci bratranců a sestřenic o 1,7 procent vyšší pravděpodobnost vrozených vad, než je běžný průměr.

Je to podobné riziko, jakému jsou vystaveny děti matek starších než 40 let. Tedy něco, s čím se musí počítat, ale co rozhodně neznamená jednoznačný příkaz „jděte od sebe“.

Nemusíte se bát, že vám bude lékař manželství rozmlouvat; jeho cílem je spíš odhalit potenciální rizika. Při konzultaci společně rozeberete rodinnou situaci, především častější výskyt některých vad v rodině. Zpravidla proběhne odběr malého množství krve, která je potřeba k vyšetření chromozomů a vyšetření na nejčastěji se vyskytující vady.

Před návštěvou poradny se vyplatí trochu vyzpovídat rodiče a prarodiče. Ne každý dá jen tak z hlavy dohromady, čím trpěla jeho prababička! V případě, že se zjistí, že se v rodinách skutečně dědí nějaké genetické postižení a prokazatelně se přenáší mezi generacemi, spočítá genetik zamilované dvojici přesnou míru rizika. Jak s touto informací partneři naloží, záleží jen na nich a na jejich zodpovědnosti.

Svatby mezi bratranci a sestřenicemi nebyly v minulosti ničím mimořádným. Mocné šlechtické rody se tak bránily rozdrobení rodového majetku, byly ale běžné i v odlehlých venkovských oblastech, kde bylo málo vhodných partnerů na výběr. I v dnešní České republice, stejně jako v dalších evropských zemích je manželství mezi bratrancem a sestřenicí legální. Jsme tak na tom lépe než v Americe, kde je takový svazek ve většině států považován za incest.

Vzali byste si svého bratrance nebo sestřenici? Víte o takovém případu? A jak to dopadlo?