Korkové podlahy jsou ideální, ale...

Korek patří mezi oblíbené přírodní materiály, jde vlastně o vnější část kůry dubu korkového. Ta se odřezává pomocí speciálních nožů a nejde o právě rychlý proces. Nejprve je nutné ze stromů s obvodem kolem 30 centimetrů odstranit původní kůru, která není moc kvalitní. Ta správná, ze které se vyrábějí nejen zátky do vína a podlahy, ale třeba i izolační materiály a mnoho dalších předmětů denní potřeby, dorůstá a sklízí se až po dalších devíti až patnácti letech. Po tak dlouhém „výrobním" procesu je pak cena od 300 korun za metr čtvereční opravdu nevelká.

Pokud uvažujeme o korkové podlaze, máme na výběr dva typy: buď můžeme zvolit klasické dlaždice, které se k podkladu lepí, nebo si lze pořídit korek i ve formě plovoucí podlahy.

Korkové dlaždice - můžeme mít jak přírodní, tak barvené, ze kterých se dají na podlaze vytvářet zajímavé obrazce - jsou nejen příjemné na dotek a dá se po nich chodit i naboso, ale také výborně tlumí hluk. Také se dobře opracovávají, proto není problém je správně oříznout v rohu, kolem trubek od topení a podobně.

Vyrábějí se převážně v tloušťkách od 3,2 do 6 milimetrů, přičemž platí, že čím silnějš,í tím je podlaha lepší, ale také dražší. Na ceně se pak projevuje i povrchová úprava. Do interiéru jsou nejvhodnější olejované, které si uchovávají svůj přirozený vzhled a jsou nejpříjemnější na omak, nebo lakované. Ty jsou nejběžnější. K mání bývají i typy s vinylovou fólií. Ta je sice výborně ochrání, ale zároveň jim odebere onen příjemný povrch, proto když na ně sáhneme, mohou nám připadat studené a takové „umělé".

Korkové plovoucí podlahy se potom snadno pokládají, což je ale společná vlastnost všech plovoucích podlah. Jejich tloušťka se pohybuje mezi 10 až 12 milimetry a také tady si lze vybrat z několika vzorů a povrchových úprav. Koupit si můžeme i ty ryze přírodní, bez jakéhokoli ošetření. Přijdou nás sice nejlevněji, ale bude s nimi více práce. Natřít si je totiž musíme po položení sami. Ale záleží pouze na nás, čím to bude - zda sáhneme po klasickém laku, oleji či vosku. Některé jsou dokonce schopné i zabarvit korek do určitého odstínu.

Natírání ale neunikne žádný majitel korkové podlahy. Podobně, jako třeba u dřeva, je i tady po několika letech nutné povrchovou úpravu obnovit.

Nejen nutnost podlahu po letech přetřít patří k nevýhodám korkových podlah. Mnozí jim vytýkají i nízkou mechanickou odolnost. Ideální jsou tak do ložnic a dětských pokojů. Ale třeba do kuchyně nebo na chodbu už je dobré jejich položení zvážit. Padající nůž, kamínky z bot, o zvířecích drápech nemluvě, je poškodí. Lépe odolat by měly ty s vinylovým povrchem.

Čemu však nezabráníme, je šisování. Korek na slunci ztrácí barvu, a tak se nám může stát, že když po roce či dvou posuneme skříňku, bude podlaha pod ní jiná než ve zbytku místnosti. Někoho možná napadne, že tohle lze vyřešit pořízením si světlých a do běla barvených odstínů. Ani ty nejsou ideální, protože se brzy zašpiní a je na nich vidět každý flek. Částečně tomu zabráníme tím, když jim dopřejeme více vrstev laku, než je doporučeno.

Pokud už máte podlahy položené a tento problém neřešíte, užijte si aspoň korek na konci vinné láhve!