Hlavní obsah

Laktační psychóza - prošla jsem peklem

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Poporodní stavy mohou vypadat různě

„Mareček byl vytoužené dítě. Ale když se narodil, byla jsem v totální depresi. Cítila jsem se strašně špatně, i to miminko mi šlo na nervy," popisuje období po svém prvním porodu dvaatřicetiletá Renáta.

Článek

Nebojte se pomoci

Negativní vztah k novorozenému synovi překonávala tak těžko, že nakonec sama vyhledala pomoc psychiatra. Léčba trvala dva měsíce, kdy se o Marečka starala babička. Nyní je Marek vzorně opečovávané dítě a s maminkou má skvělý vztah. Při druhém dítěti se Renáta bála, že ji bude čekat totéž - nic takového se ale naštěstí nestalo.

Psychické a hormonální změny související s těhotenstvím a porodem mohou vypadat různě. Jednou z těch nejtěžších je takzvaná laktační psychóza. Poporodní stavy spočívající v přecitlivělosti, předrážděnosti, neschopnosti se dostatečně radovat z miminka - to vše je přirozené a nemusí to hned znamenat laktační psychózu. Ale i když nastane, je to stav, který lze léčit a který nijak do budoucna nepoznamená váš vztah k dítěti a rodinné vazby obecně.

Když se nemůžete radovat...

Laktační psychóza, vyvolaná hormonálními změnami a psychickou i fyzickou zátěží při porodu, spočívá jednak v depresivních stavech matky, jednak v momentální neschopnosti navázat vztah k miminku, radovat se z něj a pečovat o něj. Vzniká u přibližně 1 % žen.

V souvislosti s laktační psychózou se vynořují i děsivé příběhy matek, které v tomto stavu sáhly sobě či vlastnímu dítěti na život. To jsou ale vzácné a extrémní příklady. „Ty ženy jsou často zoufalé, bezradné, mají potíže s přijímáním potravy a spánkem, nejsou schopny se vyrovnat s povinností péče o miminko. Během tohoto období se používají medikamenty, případně psychoterapie. Každopádně je nutné, aby se o dítě během této fáze, která může trvat i několik měsíců, postaral někdo jiný," říká porodní lékařka Anna Boranská.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

S pomocí svých blízkých to jistě zvládnete

Nedokázala být mámou

Jiřina měla dvě malé děti, když její sestra Klára porodila malého Daniela. Cítila se hrozně, vyhrožovala sebevraždou, nechtěla se o Dana starat. Lékaři konstatovali laktační psychózu. Jiřina se tedy Dana ujala včetně toho, že na něj brala přídavky. Klára za ním jezdila, snažila se materiálně pomoci, ale stále se necítila na to, zaujmout se vším všudy roli matky. „Už byla v pořádku, ale Dana si odvezla až ve dvou letech. Pro něj i pro nás to bylo těžké, protože už patřil do naší rodiny. Dodneška k sobě máme všichni blízko. Ale podstatné je, že Klára pak začala fungovat jako normální máma a myslím, že Danovi všechno dokázala vynahradit. I když o tom prvním období dosud nerada mluví," popisuje zkušenosti se svojí sestrou Jiřina.

Udržet kontakt s dítětem

Předchozí příběh je podle doktorky Boranské atypický. „Laktační psychóza může být dlouhodobější záležitostí, než jsou vcelku častější poporodní stavy trvající několik dnů nebo nejvýš během šestinedělí. Přesto je dobré co nejdříve začít obnovovat péči o miminko. Mnozí odborníci se zasazují i o to, aby i maminka s laktační psychózou byla - pokud to jen trochu jde - s dítětem v každodenním kontaktu," konstatuje lékařka.

V každém případě je nejlepší prevencí pohoda nastávající maminky během těhotenství a opora širokého okolí, hlavně těch nejbližších. Je důležité umět se těšit na všechno pozitivní, co děťátko do života přinese, na druhé straně nedělat drama z pocitů nejistoty a obav, které k tak složitému období v menší či větší míře také patří. A pokud vás přepadnou těsně po porodu méně radostné nálady a stavy než bezbřehé štěstí a nadšení, vězte, že ani to není žádná katastrofa. Po nutném období zklidnění, odpočinku a s vstřícnou odbornou pomocí nic nebrání tomu, abyste si začaly užívat mateřství se vším krásným, co obnáší.

ynezorPumanzeSaNyknalC