Lenku přítel postavil před dilema: Buď já, nebo pes!

Lenku (29) by nikdy nenapadlo, že by jí mohl milostný život zkomplikovat její pětiletý oříšek Max. Jenže její přítel (33), se kterým přes rok chodí, nemá psy rád. „Věděla jsem, že není žádný milovník psů, ale nikdy mi nepřišlo, že k nim má až tak velký odpor. Když jsme třeba společně Maxe venčili, neměl s tím problém, i ho pohladil, prostě ne že by z něj byl nadšený, spíš ho nijak moc nevnímal,“ popisuje Lenka.

Jenže když teď přišla řeč na společnou domácnost, vyjádřil se Lenčin přítel jasně. „Maxe v bytě nechce. Vadí mu, že jsou z něj chlupy, že je třeba ho venčit, že slintá, když nás vidí jíst a podobně,“ vysvětluje Lenka.Ta je nyní naprosto bezradná. „Miluji svého přítele, ale přece se nemůžu jen tak zbavit Maxe. Mám ho pět let, nemůžu mu to udělat,“ říká Lenka.

Jak je možné, že by se dva lidé, kteří se milují a chtějí spolu být, mohli rozejít kvůli takové „malichernosti“? Bohužel odborníci se shodují, že takové případy nejsou vůbec výjimkou. „Pes či jiné zvíře, ale i nejrůznější na první pohled neškodné návyky, mohou být důvodem k rozchodu,“ tvrdí psychoterapeutka Lucie Horníková.

Navíc si není třeba nalhávat, že zvířata do našich životů vnášejí tak trochu chaos. „Zvířata jsou většinou zdrojem takové zdravé neuspořádanosti, vždyť ta neustále uklizená domácnost bez jakéhokoli smítka či chlupů je tak trochu neživá. Ale existují lidé, kteří to nemají rádi, nesnesou pocit, že nemají vše plně pod kontrolou, a ti nejspíš nebudou velcí milovníci zvířat. A daný muž má jednoduše právo na svůj postoj, že nemá rád psy a nechce s nimi žít v bytě,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Jednoduše řečeno, pes není žádná drobnost, je to součást života, kterou prostě někdo nemusí chtít sdílet. A to je dobré si ujasnit hned v počátcích vztahu, stejně jako řešíte například vztah daného člověka k alkoholu, k pracovním povinnostem, k dětem a podobně. Tedy není dobré to podcenit jako Lenka se svým přítelem. Ona sice tušila, že její vyvolený není milovník zvířat, ale víc po jeho postoji nepátrala. On zas v sobě odpor ke psům potlačoval a dalo by se říci, ž k Lence nebyl zcela upřímný.

Podle odborníků by v tuto měla Lenka v prvé řadě zjistit, jestli za partnerovým odmítáním psa nejsou nějaké skryté důvody. „Může se jednat o zdravotní problémy, třeba je alergik, nebo má za sebou negativní zkušenost z dětství, kdy ho nějaký pes pokousal a podobně,“ radí Lucie Horníková.

Pokud je tohle vyloučeno, měli by partneři učinit pokus o kompromis. „Asi bych se pokusila udělat jasnou dohodu o tom, že pes je jednoznačně čtenářky, tudíž její přítel vůči němu nebude mít žádné povinnosti. Ona po něm nebude chtít, aby ho venčil, ona bude ta, která zajistí hlídání pro psa, až pojedou na dovolenou, prostě že zvíře bude plně její zodpovědnost a on jím bude omezován zcela minimálně,“ říká Anita Michajluková. Je dobré se dohodnout třeba i na tom, jaký prostor v bytě bude psovi vymezen (například že do ložnice chodit nebude) a podobně.

Pokud společné řešení nevyjde, měla by Lenka ale zaujmout jednoznačné stanovisko. Musí jasně říct, zda je ochotna se psa vzdát či ne. Dokud má totiž její přítel naději, že dosáhne svého, nejspíš nezačne přemýšlet nad tím, co je pro něj prioritní, zda čistý byt bez ženy, nebo sem tam nějaký chlup, ale také milující partnerka. „Pokud dojde k závěru, že psa odložit nechce, on bude nucen učinit také jasné rozhodnutí. Je tu samozřejmě riziko, že od ní odejde, ale stejně tak může nastat i varianta, že muž usoudí, že mu vztah s danou ženou za pár psích chlupů stojí,“ upřesňuje Anita Michajluková.

Co byste dělaly vy? Vzdaly byste se psa kvůli chlapovi?