Vzrušují vás holé hlavy?

Měl jsem plešatého dědu. Jakmile jsem k němu jako klouček přijel na prázdniny, první cesta vedla k holiči. Teprve pak se šlo do cukrárny nebo na hřiště. Pamatuji se na dohady, zda na jeden či dva centimetry. Já chtěl dva, děda jeden. A vzadu pěkně hezky strojkem"doztracena", žádný „na Havla". Dědu jsem měl moc rád, ale od určitého věku jsem k němu už nechtěl jezdit. Jen a jen kvůli tomu pitomému povinnému holiči. Od puberty už to bylo jasné - čím delší vlasy, tím jsme byli větší frajeři. Pak na naši školu nastoupil nový ředitel. Plešatý. A museli jsme k holiči všichni. A strojkem, a zase „doztracena". Jak se máme líbit holkám? Byli jsme z toho zoufalí.

Na vysoké škole zase vojenská katedra. Pro mladší ročníky vysvětlím: To chlapci bez rozdílu studovaného oboru, aby nemuseli na dva roky na vojnu, si ten první rok vojny odbývali při studiu. Po čtyři semestry jsme se jeden den v týdnu oblékali do uniforem a hráli si na vojáky. Našim velitelům bylo úplně jedno, že jsme s vojenským sestřihem pak v civilu vypadali jako muklové. Nikdo jiný tehdy krátké vlasy v civilu nenosil, vlastně ani ti muklové je nenosili v civilu. Dělali jsme všechno možné, účesy zastrkávali pod vojenské lodičky, jen abychom si uhájili každý vlas. Krátké vlasy nás hendikepovaly nejen u holek, ale i v tom, že jsme ve dvaceti vypadali jako ucha a v hospodě po nás chtěli občanky.

Mám kamaráda, který nosíval děsivou „přehazovačku" a trápil se tím, že má málo vlasů. Pokud venku foukalo, byl smutný, bledý a vyřízený. Nemusel-li, nevycházel. Musel-li, zpevňoval si svůj vetchý účes jakýmsi lakem na vlasy. Všude se natáčel z té lepší strany, ale že žádná strana nebyla dost dobrá, byl z té své přehazovačky celý rozhozený a nakřivo. Pak přišla nějaká ta nová vlna, palice si začaly holit i celebrity, a z mého kámoše se stal úplně jiný člověk. Dnes má holou, vyblýskanou a opálenou hlavičku a je z něho úplně pohodový frajer.

Tak si říkám, jestli vy holky jste to právě v tomto směru neměly jednodušší. Vždyť taková blonďatá, ale vlastně jakákoli dlouhovláska, byla v kurzu a v poho stejně před sto, padesáti, nebo dvaceti lety! Přiznám se, že nemám odvahu nechat se ostříhat dohola. Už jen proto, že mám šišatou hlavu, neb jsem, jak odůvodnila moji reklamaci maminka, chtěl jako miminko spát pořád jen na jedné straně. Ale i kdybych neměl šišku, Willis - Newilis, nepůjdu do toho. Jen závidím těm mladším, kteří se vlastně už s vlasy nemusí trápit tak, jako jsme se trápívali my.

Jak je to tedy? Líbí se vám holé lebky? Nemyslím tím neofašistické zamindrákovance, ti se nám líbí asi tak všem stejně, ale normální chlapy, kteří si oholí i bujnou kštici. Nebo si raději povískáte vlásky svého miláčka? Napište mi o tom na info@proženy.cz! Fakt mě to zajímá!