„Těším se na nový život!"

Časopis Uzlíček

Pro ostatní to má být překvapení. Počínaje rodinou a konče fanoušky, kterých má blonďatá kráska požehnaně. A právě jim vzkazuje dobrou zprávu: navzdory původním informacím plánuje návrat na obrazovku, jakmile to jen půjde! I když s nepatrným „ale"...

Jsou maminky, které tvrdí, že těhotenství je pro ně nejúžasnější období života, jiné si zase stěžují, že by ho nejradši zkrátily minimálně na polovic. Jak jste na tom vy?

Těhotenství bych rozhodně nekrátila! Jsem přesně ten první případ, pro mě je těhotenství opravdu jedním z nejkrásnějších období v životě. Jde o těžko popsatelný pocit pro někoho, kdo to na vlastní kůži nezažil. Jsem si jistá, že pokud žena nemá nějaké problémy, jako jsou nevolnosti nebo rizikové těhotenství, musí si to jednoznačně užívat. Stejně jako já. Tělo se připravuje na novou roli a pro mě je to prima pocit.

A hormony s vámi necloumají? Mnoho žen zažilo v těhotenství překotné střídání nálad i celkovou proměnu osobnosti.

Maminka říká, že jsem vyrovnanější. Už z toho je patrné, že se mnou hormony nemlátí. Ke střídání nálad u mě občas dochází, ale spíš v tom smyslu, že jsem veselá a pak najednou smutná, nikoli že bych měla špatnou nebo dobrou náladu. Leccos mě dojme víc než jindy, ale celkově se cítím spokojenější a i moje okolí to zpozorovalo. Těhotenství mě naplňuje, těším se na nový život, který přijde.

Necítíte změny ani třeba v chuti k jídlu či v celkové únavě?

Musím se přiznat, že jsem labužník a odjakživa ráda jím. Naštěstí mám dobré spalování, tak netloustnu, nicméně jídlo mi opravdu hodně chutná a v těhotenství se na tom nic nezměnilo. Jen s tou únavou to bylo, alespoň zpočátku, jiné. Dřív jsem bývala noční pták, který v pohodě vydrží vzhůru do dvou, do tří do rána, a v prvních třech měsících těhotenství jsem najednou začínala být unavená už v osm večer. Tělo zkrátka potřebovalo víc spánku. Jinak zvládám vše tak jako v době, kdy jsem dítě nečekala. Chodím normálně do práce, dělám, co jsem dělala, pouze jsem omezila aktivity spojené s velkou fyzickou námahou.

Povídáte si občas se svým budoucím miminkem?

Na základě četby různých knížek a povídání s kamarádkami jsem dospěla k názoru, že by to mohlo být fajn, a tak mu občas opravdu povídám. Miminko je ale velmi aktivní, a protože poměrně často cítím jeho pohyby, samotná se přistihnu, že si s ním mimoděk povídám. Asi je to automatické, zvláště když člověk byl na ultrazvuku a viděl ten život, který v sobě nosí...

A co to bude? Chlapeček, nebo holčička?

My s přítelem to víme, ale rozhodli jsme se, že to neřekneme nikomu. Ani příbuzným...

Neuvažovala jste nad tím, že byste pohlaví dítěte nechtěla znát dopředu a nechala se při porodu překvapit?

Kdepak, od počátku jsem měla jasno, že to chci vědět! Jsem od přírody netrpělivá a nevydržím moc dlouho čekat na překvapení. Strašně jsem se těšila a přála si znát pohlaví dítěte co nejdřív. Člověk se aspoň líp připraví na všechno, co přijde, a když si s miminkem povídá, ví, jak ho oslovovat... Vzpomínám si, že jakmile jsem se to dozvěděla, rozhodla jsem se, že příteli nic neřeknu. Ale on na mě zatlačil, že když to pohlaví znám já, on musí taky. A tak jsem mu to prozradila, ovšem dohodli jsme se, že pro rodinu to zůstane až do porodu tajemstvím. Vždyť mám termín 24. prosince, takže to bude vánoční dárek a ty se přece neprozrazují dopředu. (úsměv)

Vzpomenete si na moment, kdy jste se dozvěděla, že jste v jiném stavu?

Ano, a úplně přesně. A jak jste předtím chtěl vědět, jestli je teď u mě něco jinak, tak pár dnů kolem zjištění, že čekám miminko, tomu tak opravdu bylo! Jednoho dne jsem se probudila a vydala se na snídani v jednom z řeckých hotelů, kde jsme trávili dovolenou. Při pohledu na bufetové stoly se mi ale dělalo špatně z jídla, které normálně miluju. Také jsem si dala jako jiné dny frapé a vůbec mi nechutnalo. To byl první moment, kdy jsem si uvědomila, že se něco zásadního děje. Miminko jsme totiž plánovali, tak jsem zakoupila test - a ten byl pozitivní...