Hlavní obsah

Je možné obejmout puberťáka?

Foto: shutterstock.com

Už z pohledu uhádnete, co si o vás myslí

„Mami, přestaň, nesahej na mě!" nebo „Kdy už odejdeš z koupelny? Chci tam být sama." Že takovéhle hlášky znáte? Většina rodičů dospívajích dětí asi ano. Zkrátka, dřívější bezprostřednost ohledně mazlení, doteků a nahoty, je ta tam. Jak s těmito novými okolnostmi zacházet?

Článek

S nástupem puberty se mnohé z toho, co bylo donedávna zcela přirozené a samozřejmé, rychle mění. Například zatímco bylo běžné, že se dítko s vámi přišlo pomazlit nebo se alespoň přitulit, teď se při jakémkoli pokusu o fyzický kontakt takřka štítivě odtahuje. Směli jsme mu asistovat při koupání, teď se v koupelně důsledně zamyká, případně tropí popuzené hysterické scény, když vstoupíte. A na veřejnosti se občas tváří, že se stydí už za to, že k sobě vůbec patříte. Inu, je zapotřebí se k dospívajícímu potomkovi začít chovat jinak, než když to byl malý mazlíček k zulíbání.

Respektujte intimitu!

„Některé děti tato fáze mine, ale značné procento z nich začne být v pubertě na projevy intimity a fyzického kontaktu háklivých,“ říká psycholožka Martina Fenclová. Základem je podle jejích slov vycházet z toho, co je druhému příjemné nebo nepříjemné.

„Pokud se dítě začne stydět, když by ho měli rodiče vidět nahé, můžete poznamenat, že na tom není nic hrozného, ale důsledně soukromí při mytí a oblékání dodržujte. Zároveň je třeba si uvědomit, že obdobně může mladého člověka uvádět do rozpaků, pokud své rodiče překvapí nahé v koupelně a podobně. A to i když se u vás do té doby žádná velká stydlivost nepěstovala. Pak se rovněž snažte takových situací vyvarovat,“ doporučuje psycholožka.

Jak vysvětluje, dospívání s sebou nese kromě zvýšeného studu, sebepozorování a potřeby soukromí i nutnost začít budovat rodinné vztahy na nové bázi – větším respektu, partnerství, toleranci. V přechodné fázi se to může jevit jako ostentativní distancovanost, je ale třeba i v této oblasti hledat cesty, které oběma stranám vyhovují.

Foto: shutterstock.com

Mějte se svým teenagerem trpělivost

Rozhodně se chyby dopouštějí ti, kteří trvají na tom, že jejich potomek je stále malé dítě a podle toho s ním zacházejí a snaží se mu nadále roli mazlíčka vnucovat. Nicméně – možná to znáte z vlastní zkušenosti – nálady a pocity dospívajícího se mění, takže jim naopak občas může přijít vhod zase se stulit v mámině klíně. Umožněte jim to.

I přehnaná obezřetnost škodí

Odborníci upozorňují, že někdy jsou to právě rodiče, kdo svou přílišnou odtažitostí škodí zdravému, přirozenému vývoji dítěte i vzájemným vztahům. „Může to vyplývat z povahových rysů lidí, kteří třeba sami příliš vřelé rodinné prostředí nezažili, a zejména v dospívání už jim nějaké mazlení připadá nepatřičné. Není to zásadní problém, pokud děti v jiných ohledech cítí a uvědomují si rodičovskou lásku. Každopádně je lepší i drobné fyzické kontakty nabízet jako možnost, nikoli si je vynucovat,“ míní Martina Fenclová.

Potvrzuje to vyprávění Inky. Dnes má dospělé děti, vnoučata, je obětavým pojítkem celé rodiny. „Dcera mi nedávno v podstatě vyčetla, že jsem se s ní ani synem nikdy nemazlila, jak kolikrát stála o to, abych ji pohladila, i když byla starší. Já jsem na to ani od svých rodičů nebyla zvyklá, takže je fakt, že tohle jsem moc nedělala. Vůbec mě nenapadlo, že to je možná chyba,“ líčí Inka.

Jindy je ovšem příčina v tom, že sami rodiče propadnou nejistotě, jak by vlastně měli se svými „puberťáky“ jednat, stáhnou se do jakéhosi zbytečného puritánství a rozpačitosti. Například se sami začnou zbytečně stydět, když dítko vstoupí k nim do koupelny, nebo i jeho napomínat stylem: už jsi velká holka (kluk), koukej se zamykat, když si nahý, nelep se na mě, už nejsi mimino. To všechno vyzní zvláště ve věku dospívajícího dítěte ve výsledku velmi ponižujícím a ztrapňujícím dojmem. Navíc jsou to okamžiky, na které se obtížně zapomíná. Jak dodává doktorka Fenclová, nevinnou „tátovskou“ nebo „máminu“ pusu či objetí - pokud se tomu dítko vysloveně nevzpěčuje - by neměli především rodiče brát jako nějakou úchylku. Podle ní je nejdůležitější snažit se respektovat dítě a zároveň totéž chtít od něj, vytvářet atmosféru, v níž se obě strany mohou chovat přirozeně.

ynezorPumanzeSaNyknalC