Hlavní obsah

Mám malého chlapa. Někdy lituji!

Foto: Thinkstock

Tak ráda bych nosila vysoké podpatkyFoto: Thinkstock

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

I velkým „holkám“, které milují malé muže, se občas zasteskne po podpatcích. Alespoň tak to vidí Petra, která nám poslala svůj příběh. Téma příštího týdne jsou Muži na cestách. Máte doma partnera, který ledva se ohřeje, už je zase ve světě? Jak se s ním žije, nám pojďte napsat na info@prozeny.cz.

Článek

Do malého muže jsem se zamilovala a nakonec jsem si ho i vzala. Nebylo to pro jeho výšku a nemůžu říct, že bych měla vyhraněný typ muže, u mě rozhodovaly trošku jiné věci než fakt, že on měří 167 cm, zatímco já o dva centimetry víc.

Zpočátku mi to vůbec nevadilo. Měla jsem ho ráda a nebyl pro mě žádný problém vzdát se vysokých podpatků či vlasů vyčesaných nahoru. Sem tam mě sice píchlo u srdíčka, že už si nemůžu vzít ty oblíbené červené střevíčky, ale mnohem víc mě hřála láska.

Když si z nás někdo dělal legraci nebo měl hloupé narážky, odpovídala jsem něco v tom smyslu, že „v posteli se to srovná" nebo že je „malej, ale šikovnej“. I manžel to bral sportovně, s humorem říkal, že je vlastně úplný chudák, protože zatímco on ke mně vzhlíží, já na něj zírám spatra.

Po pár letech však klasická zamilovanost a slepota začínaly mizet a přicházela realita. V ní už mi sem tam vadilo, že si k elegantním šatům můžu vzít maximálně sandály, zatímco jiné dámy zdůrazňují délku svých nohou na vysokém podpatku, nebo namísto oblíbených lodiček jsem ke kostýmku nosívala baleríny.

Časem jsem neodolala a sem tam si ve svých červených střevíčkách vyšla, ale jen tehdy, když jsem šla sama, bez manžela. On v tom problém neviděl, klidně jsem si i v jeho přítomnosti mohla vzít podpatky, jemu to prý přece nevadí! Blok byl ve mně, prostě bych nebyla ve své kůži.

Okolí jsem se naučila dokonale ignorovat a přehlédnout, když se občas vyskytne jedinec, který s otevřenou pusou zírá na „toho prcka“. Můj manžel je hrozně hodný člověk s dobrým srdíčkem, a i když mě někdy trošku mrzí, že nenarostl ještě o pár centimetrů víc, jeho povaha to vykompenzuje několikanásobně. Nevyměnila bych ho za nic na světě, ale, přiznám se, občas mě zamrzí, že z nás dvou nejsem já ta drobná a on ten obr vyzařující bezpečí a hromy blesky už na dálku.

Jste víc sama než s partnerem? Milujete ho, i když je častěji mimo domov než s vámi? Jak se žije v takovém vztahu? Pojďte si ulevit, postěžovat nebo pochválit své muže věčně na cestách na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Reklama

Načítám