Článek
Taky mám doma cholerika, ale nevadí mi to. Je někdy těžké s ním žít a zachovat si zdravý rozum, ale zatím se mi to daří. Ano, občas mi těmi svými scénami pěkně leze na nervy, ale cholerici mají tu výhodu, že se vždycky zase rychle dají do pořádku. Stejné je to i u mého manžela.
Například když se rozčilí, že není něco po jeho, tak zrudne, vykřičí se a za chvíli o ničem neví. Ale všem těm scénám se dá úspěšně předejít tím, že neděláte to, co ho rozčiluje. Já třeba vím, že mého manžela rozhodí, když se mu „míchám" do jeho technických věcí. Když se překonám a nic nekomentuji, tak je doma mnohem větší klid. A na co jsou podle mého dobří cholerici? Jednoznačně na sex. Můj manžel dokáže být v sexu dost divoký. Připoutávání k posteli a různé jiné vychytávky u nás nejsou výjimkou...
A to mi vyhovuje, protože já v posteli mám radši spíš „divočinu" než nějakou jemnost a něžnost. Zkrátka někdy mě můj manžel samozřejmě ještě překvapí svým jednáním, ale na všechno se dá zvyknout a vše se dá vydržet a nakonec mně můj „choleriček“ vyhovuje a za jiného chlapa bych ho nevyměnila. Proč? No, kdo by mi zpestřoval život, abych ho neměla nudný?
Máte doma také cholerika? Jak s ním vycházíte? Vyhovuje vám to, nebo ne? Pojďte se nám svěřit na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
