Článek
V říjnu 2008 se nám narodila dcera. Takže jsem měla ve výchově celkem osm dětí. Dokud chodil do práce, tak se jeho chování dalo celkem unést, odcházel brzy ráno a vracel se pozdě večer. Ovšem když přišel o práci, začalo jeho rozkazování nabírat stále větší síly. Mé děti urážel a ponižoval při každé možnosti, a to před svými a dokonce i mými příbuznými!
Já jsem sama nemohla jít ven ani nakoupit. Bral mě na nákupy pouze večer a on rozhodoval, co se koupí. Jelikož pobíral na své děti sirotčí dávky a vdovský důchod, přinášel do rodiny více peněz. Bylo mi několikrát zdůrazňováno, že já jsem tím nepodstatnějším článkem doma, i když jsem každý den vstávala v šest a usínala kolem jedné hodiny ráno. On každý den spal do jedné odpoledne, pak si poručil oběd, usedl k televizi a tam vydržel až do večeře.
Samozřejmě pokud večer nebyl sex, tak na druhý den vypuklo doma peklo. Byl čím dál víc agresivní, bil mě i před dětmi. A přišly zákazy. Nemohla jsem se jít ani sama vykoupat, aniž by on neseděl u vany a nehlídal mě. Pokud jsem šla na půdu věšet prádlo, ani ne za minutu už hledal, kde jsem. Jeho bití se stále stupňovalo a vyhazování z jeho domu bylo na denním pořádku.
Když mě takhle vyhodil v dubnu, řekla jsem dost, sebrala jsem všechny síly a zavolala na sociální odbor. Vyšli mi vstříc. Starší děti mi přehlásili do bývalé školy, aniž by on o tom věděl. Jeho nejstarší dcera mu ale hned řekla, že jsem s dětmi odešla, tak sedl do auta a chtěl vyvolat skandál. Pohrozila jsem mu policií.
Nyní jsem v domě rodičů. Chtěla jsem mu dát druhou šanci. Asi měsíc se choval slušně, pak ale při návštěvách začal opět rozkazovat a urážet mě i děti. Uvědomila jsem si, že já ho vlastně k ničemu nepotřebuji a nikdy jsem ho nepotřebovala. Sundala jsem růžové brýle, a to byste vy, dámy, které zažíváte doma teror, měly udělat také. Já už svoji válku vyhrála, odpoutala jsem se od něj. Teď je řada na vás!
Chcete si také přečíst příběh Jarky s názvem Poznala jsem skutečný teror? Klikněte ZDE.
