Článek
Přestěhovali jsme se do rodinného domu na vesnici se zahradou a využili jsme i možnosti chovat ovečky. Na stěhování jsme peníze měli, ale byly potřeba ještě i postele, které jsme koupili na kartu. A tak jsme začali splácet postele, jenže začala hospodářská krize. Byli jsme bez peněz a zažádali dokonce i o debet na bankovním účtu - sedm tisíc. Bydlíme 10 kilometrů od města, takže se čtyřmi malými dětmi se cestuje často autem, a tak je i větší spotřeba paliva i ostatních nákladů na bydlení atd.
V nejhorším vypovědělo auto službu
A co se nám to nepřihodilo, manželovi po cestě do práce vypovědělo auto službu, takže následovalo odtažení do servisu a za týden výrok, že auto je opravdu zralé na vrakoviště. Bohužel 14leté auto už má svoje za sebou, i přes úzkostlivou manželovu péči. Pán ze servisu nám okamžitě nabídl, že by byla k dispozici felicie za 22 tisíc včetně poplatku za přepis, ovšem dodal: „Nic tam neinvestujte a buďte rádi, že vám to bude sloužit."
S manželem jsme se hádali, až skoro talířky lítaly. Já si stojím za svým, že se bez auta obejdeme a že do žádných splátek nejdu. Chci raději splatit postele a koupit, co je potřeba, a pak našetřit na starší auto. Manžel chce zas auto co nejdřív a hledá kdejakou skulinku, aby se mu povedlo auto získat, i na úkor nás všech.
Stále poukazuji na skutečnost, že bychom další splátky neunesli a že bychom museli stejně tankovat palivo a taky i pečovat o auto.
Nechci jít do koupi auta a chci vyzkoušet život bez něj. Chci raději věcem dát volný průběh než se unáhleně a horkokrevně pustit do něčeho, čeho bychom litovali.
