Hlavní obsah

Manžel žárlí na můj úspěch

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Manžel se kvůli mně cítí méněcenný

Toužíte po úspěchu v zaměstnání a dostatečném finančním zajištění? A myslíte, že je nutné, aby vám to všechno zajistil muž? Anebo budete raději soběstačná? Jistě že byste si raději na živobytí vydělávala vy sama. Ale pozor! Ne každý muž se s tím dokáže smířit. Vyprávět o tom může i naše čtenářka Jana.

Článek

Konečně se mi splnily všechny moje sny! Tak nějak bych mohla definovat svůj současný stav. Mám krásný velký byt v našem hlavním městě, práci, která mě baví a navíc mi umožňuje cestovat hodně po světě. A před rokem jsem se provdala za svou dlouholetou lásku Tomáše. Na miminko ještě nespěcháme. Takže by se dalo říci, že jsem v mnoha ohledech spokojená.

A právě moje spokojenost bude dost možná příčinou stále častějších problémů v partnerském vztahu. Zní to až šíleně, ale čím více se mi v profesi začínalo dařit, tím více byl Tomáš vůči mně nevraživý.

Dříve byl bohatší on

Poznali jsme se v době, kdy on podnikal a já studovala vysokou školu. Nejsem rozhodně dítě z bohaté rodiny, a tak jsem si při studiích přivydělávala různými brigádami. Třeba noční směny v pekárně nebo prodej salátů v supermarketech nebyly nic, nad čím bych ohrnovala nos. Tomáš měl v té době pochopitelně navrch. Chodil ve značkovém oblečení, hodně vyrážel za zábavou a i na výlety jezdil podstatně častěji než já. Vzpomínám si, jak jsem tvrdě pracovala celé léto, abych si mohla dovolit zaplatit letenku na naši první společnou dovolenou. Ne že by byl chamtivý, ale nemohl za mě přece platit všechno. Útraty v restauracích zůstávaly kupříkladu pokaždé na něm. „Jsem rád, že se o tebe mohu postarat. Je mi jasné, že jako studentka si nemůžeš vydělávat tolik jako já, proto ti rád pomůžu," říkával mi častokráte a řekla bych, že to myslel vážně. Dobré srdce má, to ano.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Nelíbí se mu, že hodně cestuji

Měla jsem štěstí

Jenže po dostudování vysoké školy jsem začala vydělávat také. Mám ekonomické vzdělání a státnice ze dvou jazyků, takže sehnat práci nebyl až takový problém. Nejprve jsem vydělávala o něco méně než můj drahý. Pak jsem ale dvakrát změnila zaměstnavatele a nyní jsem na pozici ředitelky pobočky jedné české firmy, která má zastoupení v několika zemích světa. A díky tomu mám možnost, ale vlastně i povinnost, hodně cestovat po světě. Jde o služební cesty, ale i tak si to velmi užívám. Práce je sice náročná, ale velmi mě baví a nevyměnila bych ji za nic na světě. Ostatně i proto se mi ještě nechce na mateřskou.

Těžko můj úspěch nese

Jenže Tomáš mé pracovní nasazení a cestování po světě těžko nese. Neustále říká, že ho stejně jednou opustím kvůli nějakému bohatému manažerovi nebo kolegovi z ciziny. Pochopila bych ještě to, že se může muž cítit špatně, pokud za něho třeba žena platí v restauraci, ale aby dělal hysterické scény kvůli tomu, že vydělávám víc? A že bych ho snad měla opustit kvůli bohatšímu muži? Uráží mě to, protože já tímto způsobem vůbec neuvažuji, ba naopak jsem ráda, že se s Tomášem máme dobře a můžeme si dopřát to, co bychom jinak nemohli. Hypotéku i auto platím já, stejně tak jako většinu výdajů na domácnost.

Popravdě řečeno, mám pocit, že mi můj úspěch závidí. A moje cestování ho zřejmě trápí proto, že on sám si vždycky přál procestovat celý svět, ale nikdy si to nemohl dovolit. V tomto směru chápu jeho zraněnou duši, ale nemyslím si, že bych za to musela trpět já. Proto se snažím, aby společné dovolené byly pro Tomáše co nejzajímavější. On je ale stále zatrpklý a cítí se méněcenný. Sám mi to řekl. A já už nevím, jak mu pomoci.

Co byste Janě poradila? Napište své rady a zkušenosti sem do diskuze anebo na redakční mail info@prozeny.cz.

ynezorPumanzeSaNyknalC