Hlavní obsah

Mateřská láska: Je ženám vážně tak přirozená?

Foto: Isifa

Opravdu mateřská láska prostě přijde?

Přijde to samo a hned! Jednou miminko pochováte, podíváte se mu do tvářičky, a láska vás srazí na kolena. Tak bývá popisována mateřská láska. Je to prý zázrak přírody a ženám je tato schopnost dána do vínku. Jenže co když se cit jaksi nedostaví? Co když přijde až po nějaké době? Je to chyba matky, nebo máme o mateřské lásce trochu mylné představy?

Článek

Matka miluje své dítě od prvního okamžiku a není nic silnějšího než mateřská láska. Taková je obecná představa toho, jaké city panují mezi matkou a dítětem. Ale podle odborníků není mateřská láska žádný převratný vynález přírody, ani není tak automatická a jistá, jak si často myslíme. „Láska k blízkým je hlubším citem, který potřebuje určitý čas. Mávnutím proutku toho vzniká hodně, ale taková představa o lásce je iluzí,“ říká psycholožka Lenka Čadová. Není tedy nic neobvyklého, že novopečené maminky v první chvíli žádný velký záchvat lásky nepostihne. A rozhodně nelze tyto pocity přičítat laktační psychóze, což je reálná a existující nemoc, kterou lze léčit.

Vzhledem ale k nastavení společnosti a toho, jak vztah matky a dítěte vnímá, jsou ženy naučeny o svých pocitech, nejistotách a pochybnostech raději nemluvit.

Tip redakce: To, že mateřská láska skutečně není automaticky dána každé ženě, se dočtete v článku Mrazivá zpověď matky: Nemilovala jsem své dítě!.

Foto: Isifa

Láska je cit, který potřebuje čas

Přirozená je ochrana a péče

To, co příroda skutečně zařídila, je, že rodiče (a to jak ve světě lidském, tak ve velké míře i ve světě zvířecím) se o své děti či mláďata instinktivně starají a ochraňují je. Jedním z takových mechanismů je například podpora smyslového vnímání, například čichových vjemů. „U malých savců dochází k vylučování pachových látek, které dospělým jedincům libě voní. Obsahují hormonální látky, které snižují agresivní jednání. Když tedy přivoníte k malým dětem, štěňatům či koťatům, tak vám příjemně voní, a to je chrání před dospělými, aby je nezranili, nenapadli, ale naopak k nim byli něžní,“ vysvětluje Lenka Čadová.

A právě něha a doteky jsou pro děti, ale i jejich matky, to nejdůležitější. Obojí snižuje stresové reakce v organismu a také je to nejlepší cesta k budování pevné láskyplné vazby, které říkáme mateřská láska!

Méně civilizované země jsou na tom lépe

S mateřskou láskou to tedy není vůbec jednoduché, a to především v civilizovaných a technicky vyspělých zemích. „V méně technických kulturách jsou ženy na svou ,kariéru ženy, manželky a matky' připravovány. Jsou jim předávány moudrosti, které nashromáždily generace před nimi. My naopak žijeme v nevědomosti a myslíme si, že vše přijde samo od sebe. Pak jsou ženy překvapeny, že po narození žádnou převratnou lásku necítí, že to není tak, jak si představovaly. A většina matek později přiznává, že vztah mezi jimi a děťátkem vznikal postupně a postupně také sílil,“ popisuje Lenka Čadová.

A základem všeho jsou doteky, kterých je ale bohužel v moderních společnostech také mnohem méně. „Čím je společnost méně civilizovaná, tím víc doteků kojenec zažívá. Matky mají své děti neustále při sobě, nosí je na zádech, v šátcích a podobně. Potomky neodstavují, nikam je neodkládají, děti jsou od prvního okamžiku součástí veškerého dění společnosti,“ popisuje Lenka Čadová. Takové dítě se nikdy nemůže cítit osaměle, a matka se naopak nikdy nemůže cítit podřadně, protože je stále součástí společnosti, nemusí se s dítětem „uklidit“ někam do ústraní a podobně. Pouto mezi matkou a dítětem tak v takových oblastech vzniká rychleji a snáz, ale neznamená to, že by v moderních společnostech byl mateřské lásky nedostatek. Jde spíš o to, že ženy očekávají něco, co nakonec vypadá trochu jinak…

Jsem dobrá matka?

A právě ty mylné představy typu „jakmile porodíš, tak tě ovládne ten nejsilnější cit na světě“ způsobují novopečeným maminkám hodně problémů. „Logicky pochybují, zda je s nimi všechno v pořádku,“ upřesňuje Lenka Čadová. Nejčastěji jde o následující pocity:

  • Překvapení – láska, která je měla zasáhnout jak blesk, nedorazila
  • Úzkost – je se mnou vše v pořádku?
  • Pocit viny – je to moje chyba, že své dítě nemiluji od první sekundy
  • Strach – budu dobrá matka? Dokážu dát svému dítěti vše, co potřebuje, včetně citu?

Jenže v naší technické společnosti jim nikdo neřekne, že jejich obavy jsou v podstatě normální, a ony se s nimi také dost často nikomu nesvěří, protože se stydí mluvit o pocitech, které se neslučují s všeobecným míněním. Přitom, kdyby to udělaly, od zkušených matek by se nejspíš dozvěděly, že se není čeho bát. Že mateřská láska se postupně vybuduje a ony skutečně poznají, že nic silnějšího na světě nejspíš neexistuje. Jen to bohužel není hned!

Jak jste období po porodu prožívaly vy? Přišla láska okamžitě, nebo postupně?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama