Hlavní obsah

Měla jsem zdrhnout, ne se zamilovat

Foto: Thinkstock

Ze začátku nám spolu bylo moc dobře

Někdy potkáme nečekaně člověka, který zatřese s celým naším dosavadním životem. Přesně to se stalo i naší čtenářce. Máte i vy nějakou zkušenost s letní láskou, která vám zničila život? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz.

Článek

Je mi 33 let. Před šesti lety se mi narodila vytoužená holčička Terezka a moc jsme se s přítelem na miminko oba těšili. Bohužel to s námi dopadlo jinak, než jsem si představovala. Přítel se zřejmě necítil na rodinu zralý a nadšení ho rychle přešlo. O sex se mnou přestal mít zájem, všechny moje snahy o záchranu vztahu bojkotoval, doma se nezdržoval, a pokud ano, kritizoval úplně všechno. Když jsem zůstala na mateřské, ačkoliv vydělával pohádkově, můj rozpočet omezil na minimum. Prosila jsem ho o každou korunu a bylo to horší a horší. Nedalo se nic dělat, musela jsem se vrátit do práce, Terezce nebyly ještě ani dva roky. Začala jsem si vydělávat a od tatínka dcery jsme se odstěhovaly.

Měla jsem za ty roky v práci pár nápadníků, zašla jsem s někým i na skleničku, ale nic víc nebylo. Neuměla jsem si vůbec představit, že bych někoho přivedla domů. Až minulé léto. Malá byla dva týdny na prázdninách u babičky a já najednou měla volno. Nevěděla jsem, co s ním. A jednoho pěkného dne k večeru se mi nechtělo sedět doma a řekla jsem si, že vyrazím sama, dám si koktejl někde na zahrádce, projdu se... Koktejl jsem si objednala, ale cítila jsem se sama u stolku divně. Všimla jsem si sympaťáka, co po mně pokukoval, ale na navazování známostí jsem se necítila. Zaplatila jsem a šla. Šel za mnou. Ukázalo se, že pán je cizinec žijící pět let v Čechách. Cizinec rovná se problémy, a proto jsem dělala, že pospíchám... Nicméně číslo jsem mu dala...

Foto: Thinkstock

Až z internetu jsem poznala pravdu

Jednoho dne přišla SMS s pozváním na večeři, a tak jsem šla. Vypili jsme něco vína a nakonec jsem skončila u něj v hotelu. Bylo to krásné. A potom to bylo krásné ještě u mě doma. Pořád to bylo krásné... až do prosince. Situace začala nabírat takový spád, že jsem ji ani nestačila sledovat. Mimo jiné ho vyhodili z práce a těžce mu onemocněl otec, ještě před Vánocemi musel domů postarat se o rodiče.

Slíbili jsme si, že ať se stane cokoliv, vrátí se a budeme spolu. Nejprve to mělo být do konce roku, pak do konce ledna. V březnu. V červnu. Jenže vždycky se něco stalo. A já jsem to pořád chápala. Psal, jak má deprese a nechce se mu žít, jak jsem jeho osudová láska, jak se stará o rodiče, jak by nejradši byl s námi. Podporovala jsem ho, utěšovala a sama se hroutila a přemýšlela, jak ho uživím, jestli se vrátí a nebude mít práci. Nakonec jsem byla i rozhodnutá přestěhovat se za ním i s dcerou, když to nepůjde jinak. Chtěla jsem být s ním.

Jednou v noci jsem nemohla spát a chtěla jsem si zase prohlížet jeho fotky na internetu. Zadala jsem do vyhledávání slova, přes která vždycky chodím, ale tentokrát se zobrazilo něco nového. A když mi všechno došlo, spadl mi na hlavu celý svět. Ukázalo se, že můj miláček vůbec není tam, kde tvrdil, že je. Prostě odešel za lepší prací do jiné země a a není tam sám...

Vím, že každá nešťastná láska časem přebolí, ale mám teď pocit, že ničemu a nikomu nemůžu věřit.

Trápíte se kvůli letní lásce? Poznaly jste štěstí okořeněné následným smutkem či zklamáním, ze kterého se nemůžete dostat? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC