Hlavní obsah

Miluji ho, on mě ne. Celý život!

Foto: Thinkstock

Stále doufáte, že jednou...Foto: Thinkstock

Reklama

Miluje ho už více než dvacet let, ale marně. Tahle láska nikdy nebyla, a ani nebude naplněna, protože on žije ve spokojeném manželství s její kamarádkou. Je to jak prokletí! Je vůbec možné milovat někoho, koho nikdy nebudete mít? A je to láska, nebo spíš chorobná posedlost?

Článek

Alena se do Honzy prý zamilovala hned. Studovala vysokou školu a on byl o dva ročníky výš. „Když jsem ho poznala, bylo mi dvacet let. Byl krásný, vysoký, urostlý, ale také velmi inteligentní, milý, zábavný, jednoduše dokonalý,“ vzpomíná dnes jednačtyřicetiletá Alena. Bohužel jí ale Honza souzený nebyl. Už na škole začal chodit s její spolužačkou a po nějaké době se dokonce konala svatba. „Vůbec netuší, jak moc jsem ho milovala a jak moc ho miluji dodnes. On žije stále s mojí kamarádkou, skvěle jim to funguje, mají dvě krásné děti a jsou šťastní. Moc jim to přeji, ale zároveň trpím,“ popisuje Alena.

Přestože si je plně vědoma toho, že Honza není muž pro ni, žádný jiný vztah jí nevyhovuje. „Samozřejmě jsem se všemožně snažila na Honzu zapomenout. Dokonce jsem se také vdala a porodila dceru. Ale manželství mi zkrachovalo, protože moje srdce pořád patří Honzovi,“ vysvětluje Alena, která už se prý smířila s tím, že bude do konce života sama.

Jak je tohle možné? Jak se může inteligentní dospělá žena takhle zbláznit do chlapa, kterého v podstatě ani moc nezná, nikdy s ním nic neměla a nikdy s ním ani nebyla třeba sama na večeři? A jak je možné, že ji to drží víc než dvacet let?!

Foto: ThinkstockNemůžete na něj zapomenout? Je to k zblázněníJe to vážně láska!

Podle odborníků si Alena rozhodně nevymýšlí, určitě nejde o žádnou chorobnou posedlost, nebo dokonce nějakou psychickou poruchu. Vážně to je láska! „I když se nám to může zdát pomatené, je to tak. Dotyčný v nás vzbudí určité emoce, a zbytek si pak mozek umí vykonstruovat s pomocí fantazie. A mozek je zodpovědný za všechny naše emoce, které vznikají na základě uložených informací po celou dobu života, i když nejvíce informací se uloží během prvních sedmi let,“ vysvětluje kouč partnerských vztahů Aleš Kalina.

A bohužel mozek nerozlišuje mezi fantazií a realitou. Je to vlastně jako v kině. „Tam jde taky o fikci a všichni to vědí. Přesto se u filmu diváci potí, bojí, pláčou, klepou se strachy a běhá jim mráz po zádech,“ upřesňuje Aleš Kalina z portálu Mujvztah.cz.

Ale ne každý je něčeho takového schopen. Pravdou je to, že k takto silným citům založeným na fantazii jsou náchylnější submisivní a málo průbojné ženy.

  • Ty se totiž častěji uchylují ke snění
  • Bojí se projevovat své pocity a emoce
  • Mají strach, že nebudou pro toho „pana Vysněného“ dost dobré

Příčiny bývají už v dětství

Jak už bylo řečeno, nejvíce informací se v mozku uloží během prvních sedmi let našeho života. Dětství obecně je velmi důležité a styl výchovy, fungování rodiny, vztahy mezi rodiči a podobně mají velmi silný vliv na to, jak se my sami budeme v dospělosti chovat. Jaké partnery si budeme nacházet a jak úspěšní či neúspěšní v milostném životě budeme. „Ať se nám to líbí nebo ne, tak dívka si vytváří obraz svého budoucího partnera na základě vlivu otce a matky. Pokud je jejich vliv pozitivní, hledá si žena podobně kladně vybaveného muže. Pokud je ale jejich vliv byť jen trochu negativní, bude dívka nejspíš stejná či podobná negativa prožívat i se svým partnerem,“ popisuje Aleš Kalina. Více se o tom dozvíte v článku Máte smůlu na chlapy? Změňte to!.

A v tomto případě byl obraz vytvořený na základě vlivu rodičů natolik silný, že mu na síle neubralo ani to, že je nereálný. „Je-li ten muž natolik okouzlující, tedy tak moc podobný obrazu toho vysněného, mozek i přes jeho nedostupnost přepne do fantazie a zprostředkuje svému majiteli požadovaný zážitek. Žel v tomto případě nereálný,“ dodává Aleš Kalina.

„Léčba“ je těžká, nikoli ale nemožná

Je to vážně peklo. Celý život milovat někoho, koho nikdy nemůžete mít, musí být šílené. Buď prožijete život v samotě, nebo nějaký vztah navážete, ale on stejně krachne, protože srdci neporučíte. Ale je tu ještě jedna možnost – pokusit se takříkajíc odláskovat. Rozhodně to ale není žádná legrace a bez odborníka se to asi neobejde. Jde v podstatě o jakousi operaci mozku, i když jen psychologickou, nikoli chirurgickou. „Je potřeba zjistit, proč takto žena přemýšlí. Proč má její mozek potřebu svazovat ji tímto jedním panem Geniálním. Je potřeba sestoupit do hlubin duše, poznat jaký vliv měli rodiče, jaké byly její prvotní mladistvé lásky. Přesně tam totiž docházelo k sestavování emočních rovnic, podle nichž nyní žije,“ popisuje Aleš Kalina. Podle něj je to jako s vězením. Cestou, kterou jste tam přišli, se ven nedostanete. V tomto případě nemáte se starou hlavou šanci na nový život.

Dovede si to představit? Milovat tak dlouho někoho, kdo vás nikdy ani nepolíbí?

Reklama

Související témata:

Načítám