Hlavní obsah

Místo sourozenecké lásky nenávist!

Foto: Thinkstock

Sourozenci někdy řeší svoje rozdílné názory velmi radikálně

Měli by se mít rádi, ochraňovat se a vždy stát jeden za druhým. Jenže ve skutečnosti se spíš pořád hádají, perou, ubližují si a místo lásky mezi nimi panuje nenávist. Někdy to časem přejde, jindy ale ne. Sourozenecká láska totiž není automatická! Kdy mají rodiče zpozornět? A jak lze dětem pomoci, aby si mezi sebou vybudovaly krásný a láskyplný vztah?

Článek

Sandra má dvě děti, desetiletou Aničku a šestnáctiletého Ondru. Že by ale byl Ondra své sestře hodným starším bratrem, Sandra říci nemůže. „Pořád jí kvůli něčemu nadává, posmívá se jí a ona si to samozřejmě nenechá líbit, takže mu oplácí stejným dílem. On jí říká, že je tlustá, ona si zase utahuje z jeho rovnátek,“ popisuje Sandra. Ta si nejdřív říkala, že časem vše přejde a jak děti povyrostou, dostanou rozum a pochopí, že by si měly pomáhat, protože kromě rodičů nikoho bližšího na světě nemají. „Ale je to pořád stejné. Když je utnu, nafouknou se a chvíli dají pokoj. Brzy ale začnou nanovo. Jsem z toho nešťastná, mám pocit, že se vůbec nemají rády,“ tvrdí Sandra.

Faktem je, že různé pošťuchování, hádky a šarvátky jsou mezi sourozenci normální. Ale stejně pravdivé je i to, že sourozenci se rádi mít nemusí, nejde o žádný automatický a vrozený cit, se kterým lze na sto procent počítat.

Tohle je „normální“

Odborníci tvrdí, že neshody mezi sourozenci jsou normální v podstatě po celou dobu, kdy spolu děti vyrůstají a sdílejí společný životní prostor, rodiče a materiální věci. „Šarvátky obvykle končí až ve chvíli, kdy se od sebe sourozenci začnou vzdalovat. Třeba když jeden z nich odejde studovat do jiného města a podobně,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti. Navíc dost často platí i to, že doma jsou na sebe sourozenci jako dvě saně, ale jakmile jsou spolu sami venku, táhnou za jeden provaz a společně hájí před světem své zájmy.

Foto: Thinkstock

Nevinná zábava může přerůst v pořádnou rvačku

Nicméně mezi nejčastější typy šarvátek mezi sourozenci patří následující:

  • Hrubá fyzická síla – uplatňují ji především starší sourozenci, kteří mají víc síly než jejich mladší bratr či sestra. Vědí, že když chtějí nějakou hračku, stačí jednoduše přidat na síle a vzít si ji.
  • Pošťuchování – nejde ani tak o rvačku, nebo snahu si ublížit. Cílem je spíš toho druhého vyprovokovat, naštvat a docílit tak svého. Třeba, že se sourozenec rozbrečí a uteče za rodiči, a on má volný pokoj jen pro sebe.
  • Žalování– je to nejběžnější způsob obrany, kdy dítě volá na pomoc rodiče. V tomto případě je ale nutná obezřetnost, rodiče u problému nebyli a většinou nemají veškeré informace k tomu, aby mohli být skutečně spravedliví. (Jak vyzrát na žalobníčky, se dočtete v článku Jak odnaučit děti žalování?!)
  • Manipulace a vymýšlení– v těchto oborech bývají velmi dobří především mladší sourozenci, kteří si tím vynahrazují chybějící fyzickou sílu. Rodiče by s tím měli počítat a vše, co jim dítě řekne, důkladně prověřit.

Stanovte pravidla

Každopádně rodiče by měli od začátku dětem dát jasně najevo, že se jim jejich šarvátky nelíbí. „Pokud se třeba moje děti začnou dohadovat, či prát v mojí přítomnosti, okamžitě to utnu. Nesnáším to a hádavá atmosféra mi vadí a dávám jim neustále najevo, že takové chování neschvaluji,“ popisuje Anita Michajluková. Podle ní je v rámci bezpečnosti potřeba stanovit i jasná pravidla, protože děti nedokážou odhadnout nebezpečí a právě od toho mají rodiče. Například rvačka na palandě je jednoduše nepřípustná, mlácení ostrými předměty do hlavy také ne a podobně. „Pokud pak rodiče vidí, že se děti vážně hašteří a žádná domluva nepomáhá, je dobré je alespoň na chvíli oddělit. Ať si hraje každý sám, když jim to společně nejde,“ radí Anita Michajluková.

Pomozte jim vybudovat hezký vztah

Jak už bylo řečeno, láska mezi sourozenci není povinná. „Nikde není psáno, že se sourozenci musí mít rádi, a rodiče by to měli mít na paměti. Stejně jako u nesourozeneckých vztahů, i bratr se sestrou si jednoduše nemusí sednout. A i to, že k sobě nikdy nenajdou cestu, je bohužel normální,“ upozorňuje Anita Michajluková.

Přesto podle ní existuje způsob, jak sourozence podpořit a vést je k tomu, aby se měli rádi. Zásadní jsou především následující věci:

  • Nenuťte je, aby se měli rádi – lásku nelze vynutit ani přikázat. Čím víc je budete tlačit do toho, aby se měli rádi, tím víc se od sebe budou vzdalovat.
  • Nesrovnávejte – někdy je to sice hodně těžké, ale nikdy Mařence nepřipomínejte, že Tomášek v jejím věku už násobilku uměl. Takovým chováním zaděláváte na vznik nenávisti, a to i u sourozenců, kteří se třeba i rádi měli.
  • Buďte spravedliví– sourozenci spolu sdílejí v podstatě vše, od pokoje či bytu, přes rodiče, hračky, jídlo a podobně. A oba chtějí mít všeho stejně a je na rodičích, aby to zajistili. Pozor především na protěžování mladších dětí. Jestliže váš starší syn neustále poslouchá, že je vlastně v pořádku, že mu mladší sestřička rozšlápla oblíbené autíčko, protože je přece ještě malá, láskyplný vztah k sestře to rozhodně nepodpoří.

Rodinné vztahy včetně těch sourozeneckých jsou někdy pořádně zapeklité. A přestože byste si přáli, aby se vaše děti milovaly nade vše, nemusí to tak nutně být. Ani tento „neúspěch“ by ale neměl ubrat nic z vaší lásky ke všem vašim dětem!

Tip redakce:Buďte rádi za každou chvilku, kdy si vaše děti spolu hrají. I když někdy jde o hry trochu těžšího kalibru. Přesvědčte se o tom v článku Šokující dětské hry a vynálezy.

Jak jsou na tom vaše děti? Jak jejich šarvátky řešíte?

ynezorPumanzeSaNyknalC