Článek
Magda Krajmerová se při vánočním pečení cukroví převlékla za ďáblici a čerti nikdy nedělají jen ty hezké věci. Do své role se vžila natolik, že když na stole viděla rozsypaný kokos, napadla ji jen jedna věc, která by s ním šla udělat. Naštěstí jen pro fotografii:-).
Michal poctivě pekl, pekl a pekl, a protože měl už ruku vypsanou od receptů, vymyslel si zkratky. A jak to tak vypadá, ne vždy pak zvládal to po sobě rozluštit. „Co já jsem tím myslel, vmíchat 100 g ml o + 50g pr mas?“
O tom, že toho na nás bylo před Vánoci občas trochu moc (určitě to taky znáte), svědčí i tahle fotka z jednoho Michalova pečení. Je libo řetěz místo čelenky?
Šílený výraz se občas vloudil i do tváří ostatních. Třeba Pavla měla neskrývanou radost z toho, že už má svůj povinný plech napečený.
Michal časem nikdy nemrhá a tak si chvíle, kdy čekal, než bude moci vytáhnout další plech z trouby, krátil rozvojem dramatického umění. Tady zkoušel, jaký je rozdíl ve výrazu zoufalého a retardovaného soba.
Jedno z nejzábavnějších focení bylo určitě to s parfémy (celý článek najdete zde). Lucka se mě rozhodla přiotrávit svým parfémem a s bojovým pokřikem „Mně neunikneš!“ se na mě vrhla, nakonec jsem ale vyvázla živá a zdravá.
„Bábovky, bábovky, která z vás je nejchutnější?“ byla stěžejní otázka jednoho z redakčních soubojů. Michal se rozhodl - jako vždy - nemrhat časem a hned se pustil do jejich okusování.
U této fotografie omluvte sníženou kvalitu, ale tohle jsme si prostě nemohli nechat pro sebe. Jak vyřešila módní rádkyně Jana problém s rozbitým zipem na kozačce? Celou si ji oblepila hnědou izolepou, aby vůbec mohla vyrazit domů! No nebylo to elegantní řešení hodné módní redaktorky?
Souboj dámského a pánského guláše byl běh na dlouhou trať a za tu dobu nás na něj v podstatě přešla chuť. Zatímco Honza se ještě snažil ochutnávat, já už toho měla až po krk, o čemž svědčí i naše výrazy ve tváři.
„Když ty na mě s nožem, já na tebe s válečkem,“ snažil se mě Honza přesvědčit o tom, že váleček není čistě ženská zbraň. Vzhledem ke své a jeho výšce jsem se nakonec vzdala.
Být videoreportérem bývá občas složité, protože i když jdete ze schodů, musíte se u toho dívat do kamery. Třeba jako naše redaktorka Míša, které se nekoukání pod nohy vymstilo. Naštěstí vše skončilo jen modřinou a Míša reportáž zdárně dokončila.
Všem vám, milé čtenářky, přejeme hodně štěstí a zdraví do nového roku, protože bez těchto dvou věcí toho člověk moc nezmůže. Pevně doufáme, že jsme vám našimi úlety aspoň na chvíli vyloudili úsměv na tváři a že si ho uchováte i na celý příští rok!
