Téma týdne: Dcera si vybrala hrozně

Čtenářka Magdalena neví, jak se zachovat a co dělat. Nechce zatím radu svých kamarádek, protože tím by tajemství vyzradila. Svěřila se nám, co ji bolí a trápí. Třeba některá z vás něčím obdobným prošla a nabídne řešení.

Magdalena začala své vyprávění: Když jsem se poprvé setkala se svým tehdy budoucím zetěm, byl mi docela sympatický. Přistupovala jsem k němu tak, že mám jedináčka-dceru, takže budu mít děti dvě. Hned mě obšťastnil slovním hlavolamem, jestli vím, která tři slova začínají na „tch“, prý jedině tři, tchán, tchyně a tchoř a všichni jsou k nevydýchání. Zasmála jsem se tomu, ostatně smysl pro humor mi nechybí, i když teď ho ztrácím.

Vzal si moji dceru hned po skončení jejího studia, on je o šest let starší. I když jsem ji přemlouvala, že na vdávání má čas a ať si nejprve vybuduje pracovní pozici a potom založí rodinu. Ale láska je láska. Nyní jsou spolu tři roky a mají dvouletou holčičku a za šest měsíců se jim narodí druhé dítě. Dcera má vysokou školu, ale s manželem se dohodli, že ona se bude věnovat dětem a on kariéře, aby rodinu zabezpečil. Zase to bylo něco, co jsem těžko nesla, protože jsem věděla, že moje dítě na něm bude stále více závislé. Pravda je, že má můj zeť nadprůměrné příjmy, mají vlastní dům, moji dceru rozmazluje dárky, rozhodně na ní nešetří – mají paní, která jim chodí uklízet, a chůvičku, která pohlídá, když je potřeba. Vlastně si žijí velice pěkně, moje dcera je šťastná.

Můj bývalý spolužák, žijící v zahraničí, mě pozval do nočního docela luxusního baru, že zavzpomínáme na studentská léta a prozkoumáme noční život očima zralých a moudrých. Bylo to moc pěkné a výborně jsem se bavila, než jsem zahlédla svého zetě, jak tam oblizuje takové blonďaté dlouhonohé chrastítko. Vlastně bych si ho nevšimla, kdyby mi ten můj známý, neřekl, podívej, jak to ty dva rozjíždějí, možná bude i sex. Takže si dokážete představit, jak to asi vypadalo, že to nebyla žádná nevinná pusinka a držení za ruce a hledění si do očí.

V první chvíli jsem dostala takový vztek, že jsem měla co dělat, abych nevzala jejich stůl ztečí jako fúrie. Protože si můj partner nevšiml mého rozpoložení, táhl mě na takový miniparket, v podstatě ke stolku, kde se to dělo. Takže došlo k nejhoršímu, viděli jsme se oba. Od té chvíle jsem myslela jen na jedno, být co nejdříve sama doma.

Od toho osudového setkání uplynuly dlouhé tři měsíce a já to stále nezpracovala. Zeťák se snažil promluvit si se mnou, ale ani toho nejsem mocná. Vím, že kdybych to dceři vyzradila, nikomu tím nepomůžu, musí si na to přijít sama. Všimla si, že jsem se změnila, a chce vědět, co proti jejímu manželovi mám.

Nejsem žádná puritánka, ale nemůžu si ho vážit, vlastně jím pohrdám, protože to provádí, když je moje dcera v jiném stavu. Je to strašně nefér. Samozřejmě bych chtěla vědět, jestli to byl z jeho strany jen úlet, nebo jestli má paralelní vztah. Ptát se ho nechci, protože bych měla pocit, že dělám něco za zády svého dítěte. Jsem v roli mrtvého brouka, který se ale trápí, protože bych nerada, aby okolí vědělo o záletech mého zetě a jediným, kdo nic netuší, byla moje dcera.

Myslíte si, že bych jí to měla říct? Pomohlo by to něčemu? Má tenhle hlavolam nějaké správné řešení? Nevím, co mám dělat. Trápím se a začínám být protivná na okolí. Tolik z dopisu paní Magdaleny, který nás inspiroval k vyhlášení tohoto Tématu týdne.

Zažily jste něco podobného? Máte doma šílenou snachu nebo zetě, s nimiž se zkrátka nedá vydržet? Pojďte nám napsat svůj příběh na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun, za které si můžete koupit třeba něco na nervy!