Článek
Však to znáte. Hodinu dřete na tom, aby byla kuchyň uklizená do lesku. Když se do ní za chvíli vrátíte, leží na lince hrnek se škraloupem zaschlého kakaa, ohryzek a cosi neforemného v celofánu.
Jak se v tu chvíli zachováte? Já začnu většinou ječet, povolávat viníka (nejčastěji dceru) k zodpovědnosti a nápravě… a málem dostanu u toho všeho infarkt. V takové chvíli bych dala všechno za to, být chlap.
Tedy ten klasický, kterému je trocha bordýlku šumák. Který kupu prádla na žehlení řeší až v tom momentě, kdy přes ni nevidí na televizi – a pak ji jen trochu splácne… Ten, který vůbec netuší, že vysavač má i filtr, který se dá vyndat a měl by se čistit. Přesně ten, který nádobí umyje až tehdy, kdy už by při hodině biologie obstálo jako pomůcka k výkladu o růstu plísní, nebo ve chvíli, kdy není v baráku ani jediný hrnek, do kterého lze uvařit kafe.
Muž, který umí zacházet s žehličkou? To je pokladFoto: Thinkstock
Pokud bych se narodila jako muž, mělo by mi být naprosto jedno, že křečkova podestýlka už smrdí až za roh, v koupelně se válí špinavé ponožky a žaluzie netřeba stahovat ani v noci, protože špína na oknech odvede jejich práci… Ale jsou muži opravdu takoví?
Začínám mít pocit, že trochu jsou, ale trochu jsme si je tak vychovaly, nebo je dokonce postupně k takovému přístupu dostrkaly.
K téhle hříšné myšlence mne přivedla vlastní zkušenost. Můj chlap totiž uklízí. Pár let žil bez partnerky i maminky, a jak říká, naučilo ho to. Nejen že ví, kde máme žehličku, ale umí do ní dolít vodu a nastavit teplotu. Nedělá mu problém dát špinavý hrnek do myčky a nedělá mu problém uvařit, a pak po sobě i uklidit linku.
Z modelu „průměrného muže“, který si takových věcí nemá vůbec všimnout, tedy vyčuhuje. Měla bych být ráda, ale… No upřímně – neumím s ním pořád ještě zacházet. Zřejmě už v genech mám přesvědčení, že úklid je ženská práce a muž do ní vstupuje jen pod pohrůžkou, že budete tak unavené, že nebude sex (hospoda, kamarádi – to si dosaďte podle svého), anebo, že vám pomůže a sex (hospoda, kamarádi…) naopak budou.
Klasický a zažitý model – žena uklízí tak, aby muži nepřekážela v odpočinkuFoto: Thinkstock
Ano, milé dámy, přiznávám. Nabídka pomoci mne mnohdy dokáže zaskočit. Asi mám v genech, že muže je třeba k úklidu přemlouvat, prosit, nutit – a pak to nakonec udělat, protože každá statistika vám potvrdí, že muži a domácí práce se prostě nekamarádí.
Takže co se mi v hlavě stane ve chvíli, kdy přijde sám od sebe s tím, že jestli chci, tak by třeba vyluxoval? Mám stejný pocit, jako kdyby mi nad vchodem rozsvítil neonový nápis: Pozor, neschopná hospodyňka! Ano, zachvátí mne panika, mám pocit, že jsem selhala…
Než si poklepete na hlavu, tak vězte, že už se lepším. Dřív jsem takovou nabídku odmítala a s pocitem studu nastavila den nocí, abych stihla udělat z bytu zas tu nablýskanou klícku. Dnes už ji přijmu. A když pak poslouchám zvuk vysavače, říkám si – jak to je vlastně s mužským přístupem k uklízeni? Nevystrnadily jsme je z něj spíš samy?
Jak je to u vás doma, máte domácí práce rozdělené? Budu moc ráda, pokud nám napíšete!
