Hlavní obsah

Muž, který uklízí? A kdo o takového vlastně stojí?

Foto: Thinkstock

Muži nás dovedou zaskočit nejen tím, že dělají nepořádek, ale mnohdy víc i tím, že uklidí

Sysifos ví prd, co to je marná práce, dokud se nenarodí jako ženská, která pořád dokola uklízí a zbytek rodiny pořád dokola dělá nepořádek.

Článek

Však to znáte. Hodinu dřete na tom, aby byla kuchyň uklizená do lesku. Když se do ní za chvíli vrátíte, leží na lince hrnek se škraloupem zaschlého kakaa, ohryzek a cosi neforemného v celofánu.

Jak se v tu chvíli zachováte? Já začnu většinou ječet, povolávat viníka (nejčastěji dceru) k zodpovědnosti a nápravě… a málem dostanu u toho všeho infarkt. V takové chvíli bych dala všechno za to, být chlap.

Tedy ten klasický, kterému je trocha bordýlku šumák. Který kupu prádla na žehlení řeší až v tom momentě, kdy přes ni nevidí na televizi – a pak ji jen trochu splácne… Ten, který vůbec netuší, že vysavač má i filtr, který se dá vyndat a měl by se čistit. Přesně ten, který nádobí umyje až tehdy, kdy už by při hodině biologie obstálo jako pomůcka k výkladu o růstu plísní, nebo ve chvíli, kdy není v baráku ani jediný hrnek, do kterého lze uvařit kafe.

Foto: Thinkstock

Muž, který umí zacházet s žehličkou? To je poklad

Pokud bych se narodila jako muž, mělo by mi být naprosto jedno, že křečkova podestýlka už smrdí až za roh, v koupelně se válí špinavé ponožky a žaluzie netřeba stahovat ani v noci, protože špína na oknech odvede jejich práci… Ale jsou muži opravdu takoví?

Začínám mít pocit, že trochu jsou, ale trochu jsme si je tak vychovaly, nebo je dokonce postupně k takovému přístupu dostrkaly.

K téhle hříšné myšlence mne přivedla vlastní zkušenost. Můj chlap totiž uklízí. Pár let žil bez partnerky i maminky, a jak říká, naučilo ho to. Nejen že ví, kde máme žehličku, ale umí do ní dolít vodu a nastavit teplotu. Nedělá mu problém dát špinavý hrnek do myčky a nedělá mu problém uvařit, a pak po sobě i uklidit linku.

Z modelu „průměrného muže“, který si takových věcí nemá vůbec všimnout, tedy vyčuhuje. Měla bych být ráda, ale… No upřímně – neumím s ním pořád ještě zacházet. Zřejmě už v genech mám přesvědčení, že úklid je ženská práce a muž do ní vstupuje jen pod pohrůžkou, že budete tak unavené, že nebude sex (hospoda, kamarádi – to si dosaďte podle svého), anebo, že vám pomůže a sex (hospoda, kamarádi…) naopak budou.

Foto: Thinkstock

Klasický a zažitý model – žena uklízí tak, aby muži nepřekážela v odpočinku

Ano, milé dámy, přiznávám. Nabídka pomoci mne mnohdy dokáže zaskočit. Asi mám v genech, že muže je třeba k úklidu přemlouvat, prosit, nutit – a pak to nakonec udělat, protože každá statistika vám potvrdí, že muži a domácí práce se prostě nekamarádí.

Takže co se mi v hlavě stane ve chvíli, kdy přijde sám od sebe s tím, že jestli chci, tak by třeba vyluxoval? Mám stejný pocit, jako kdyby mi nad vchodem rozsvítil neonový nápis: Pozor, neschopná hospodyňka! Ano, zachvátí mne panika, mám pocit, že jsem selhala…

Než si poklepete na hlavu, tak vězte, že už se lepším. Dřív jsem takovou nabídku odmítala a s pocitem studu nastavila den nocí, abych stihla udělat z bytu zas tu nablýskanou klícku. Dnes už ji přijmu. A když pak poslouchám zvuk vysavače, říkám si – jak to je vlastně s mužským přístupem k uklízeni? Nevystrnadily jsme je z něj spíš samy?

Jak je to u vás doma, máte domácí práce rozdělené? Budu moc ráda, pokud nám napíšete!

ynezorPumanzeSaNyknalC