Na slovíčko, šéfkuchaři!

Dokázal jste se prosadit v zámoří, kde jste několik let hýčkal chuťové pohárky zmlsaných hvězd. Ale dovolte mi na úvod malé rýpnutí - řada - i těch úspěšných - kuchařů dnes postrádá ve svém oboru patřičné vzdělání. Vařit se učí tak říkajíc za pochodu... Je to i váš případ?

Já jsem absolvoval maturitu na Střední škole společného stravování v Ostravě. Ale už vám nepovím, co jsem vařil při praktických zkouškách. Je to dávno a nějak mi to neutkvělo v paměti. Byl jsem rád, že to mám za sebou.

Kam vedly vaše kroky potom, byl jste mladý a asi vás lákal svět...

Už v průběhu studií jsem odjížděl za praxí do Tyrolských Alp, a to v létě na dva a půl měsíce a v zimě na tři týdny. Po maturitě jsem se vydal na delší dovolenou do Austrálie, po které jsem nastoupil na vojnu. Po vojně jsem se vrátil do Rakouska, kde jsem prošel konkurzem na luxusní zaoceánskou loď, na níž jsem proplul půl zeměkoule.

Argentina, Havaj - to je nádhera, ale pracovat na takové lodi asi nebude zrovna lehké.

To máte pravdu. Při první plavbě jsem pracoval jako číšník a při druhé jsem povýšil na barmana. Mimo jiné to znamená, že musíte být klientům takřka čtyřiadvacet hodin k dispozici, stále dobře naladěný, znát všechny cestující jménem, a když jich je několik set, není to úplně snadné. A také se snažit splnit všechna jejich přání, byť by byla sebezvláštnější. Jednou jsme tak třeba zařizovali dodání čerstvých jahod z pevniny na loď, která byla uprostřed oceánu. Na druhou stranu jsem se chtěl zdokonalit v angličtině a taky jsem chtěl mít větší možnost kontaktu s hosty. Což se mi splnilo.

Pak jste se usídlil v Americe a začal jste vařit celebritám, komu konkrétně?

Hned tak rychle se to neudálo. Předcházely tomu několikaměsíční zednické práce, při kterých jsem poznal paní Broňu, která mě poprvé zavedla do agentury pro osobní kuchaře. Ze začátku jsem pár měsíců pracoval dvakrát týdně pro majitele Herbalife Marka Hughese a třikrát týdně pro rodinu paní Lenning z BMG. Pak jsem si našel jinou agentku, díky které jsem měl možnost vařit pro celebrity, jako jsou Arnold Schwarzenegger, Paul Newman, Jack Nicholson, Warren Beatty, Darryl Hannah, Cher a další.

Co má rád třeba takový Jack Nicholson?

Pan Nicholson má rád převážně maso - grilované steaky s bramborovou kaší. Nepohrdne ani dobrými těstovinami. Má rád i dezerty - oblíbil si můj cheesecake (tvarožník) s malinami.

A někdejší Terminátor, dnes guvernér Schwarzenegger?

Vždycky jsem se mu snažil připravit něco z jeho oblíbené rakouské kuchyně - roštěnku á la Esterházy, Tafelspitz, Spaetzle, ale i jejich tradiční dezerty - převážně jablečný štrúdl.

Vařil jste někdy v Americe i ryze česká jídla? A měla tam úspěch?

Abych řekl pravdu, moc jsem je tam nevařil, i když je osobně mám moc rád. Zkoušel jsem uvařit dětem naši recepturu čočky s párkem - moc jim „nešla", taky jsem zkoušel rajskou omáčku, která je oproti té jejich sladší a hodně voňavá, takže jim taky moc nechutnala... Úspěch měl ale guláš, a to u dospělých!

Kde vaříte nyní? Prý otevíráte restauraci v Londýně, proč zrovna tam?

Momentálně vařím a vedu restauraci a design hotel Noem Arch v Brně, jehož jsem tvůrce. Kromě toho dělám kurzy vaření v Praze a v Brně a chystám k prodeji nové druhy mých vlastních kořenících směsí. A máte pravdu, dávám dohromady realizaci restaurace v Londýně, do které bych se chtěl pustit v příštím roce. Nejdřív ale musím zajistit plynulý chod restaurace v Brně, abych se mohl plně věnovat projektu v Londýně. A proč Londýn? Jeho atmosféra mě moc oslovila a zalíbila se mi.

S tímto příjemným mladým šéfkuchařem, jenž si dokázal vydobýt renomé i u zhýčkaných hollywoodských celebrit, se můžete setkávat také v naší poradně Tipy a triky šéfkuchaře. Roman Hadrbolec bude s chutí odpovídat na vaše dotazy ohledně vaření, používání přísad, a odtajní také různé vychytávky profesionálů, díky nimž bude i vaše jídlo chutnat a vypadat jako z kuchyně interhotelu.