Hlavní obsah

Nabízel mě jako součást pohoštění!

Foto: shutterstock.com

Prožila jsem roky plné strachu

Někdy skutečnou povahu partnera poznáte, až když už je pozdě a vezete se ve vlaku, který nikde nestaví. Vystoupit za jízdy s vidinou, že vás to může zcela převálcovat, nebo setrvat ve vztahu, kde lásku nahrazuje pouze ponižování a bití? Připomíná vám to něco? Napište nám na info@prozeny.cz.

Článek

Je to už hezkých pár let, co jsem v takovém vztahu žila. Jako mladá jsem poznala (tenkrát) milého a okouzlujícího muže, zamilovala se a začali jsme spolu žít. Dokud jsem nebyla těhotná, bylo vše relativně v pořádku, i když se náznaky jeho určitých povahových rysů už projevovaly.

Jakmile jsem mu po roce řekla, že čekáme miminko, ukázal se v pravém světle. Věděl, že mne má jistou, a začal mi dělat ze života peklo. Bil mne, hodně pil, domů si vodil kamarády a mne nabízel jako součást pohoštění - naštěstí byli jeho kamarádi soudní a nikdy jsem nemusela dělat nic, za co bych musela stydět. Všechny peníze prohrál v automatech a pak ze mě bitím dostal i ty, co jsem měla stranou na jídlo a potřeby pro malou.

Osm let ponižování a ran

S jejím příchodem na svět se totiž nezměnilo vůbec nic. Ptáte se, proč jsem neodešla? Neměla jsem kam. Byla jsem daleko od rodičů, bylo mi 22 let, neměla jsem nic kromě ,,jeho". Svou roli hrál i strach, že splní výhrůžky a zabije nás, když od něj odejdeme, a také to, že jsem už vůbec nevěřila, že mě někdo může mít rád. Vydržela jsem osm hrozných let plných ponižování, bití, zlomených kostí, bodných ran - kdo nezažil, neumí si představit, co to bylo, a hlavně to ani nepochopí...

Nenáviděla jsem ho a bála se ho. Když jsem konečně sebrala odvahu a utekla od něj, trpěla jsem velkými komplexy. Za ty roky ponižování, neustálých narážek, jak jsem hnusná, jak mě nikdo kromě něho nemůže mít rád, jsem měla sebevědomí na nule. Nechtěla jsem muže ani vidět, i když o mě měli zájem. Nedokázala jsem jim uvěřit, nedokázala jsem se do nikoho zamilovat.

Po určité době jsem si uvědomila, že sama zůstat prostě nemohu. Pár vztahů jsem se pak pokusila navázat, ale nikdo mě nechytl za srdíčko a bez lásky to prostě nedokážu. Dnes je mi 37, mám druhé dítko, partnera, kterého mi seslalo snad samo nebe a do kterého jsem se zamilovala během první vteřiny. Ale to by bylo už vyprávění na téma ,,láska na první pohled". Chtěla bych tímto dopisem jen povzbudit všechny, co setrvávají ve vztahu, kde chybí láska - nedělejte to. Jistě, úcta, tolerance a pochopení jsou důležité věci, ale život je moc krátký na to, abychom si lásku odříkaly...

Žijete s partnerem, kterého nemilujete? Proč? Co vás k tomu nutí? Pojďte nám to napsat na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC