Článek
Vážené dámy, můj příspěvek k tématu Moje vášeň – nákupy je spíše antipříspěvek. Miluji nákupy v OBI, jsem schopna očalounit židle a natřít police, v obchodu Kutil jsem jako doma. Jsou však občas situace, kdy i já musím doplnit šatník.
Bohužel svatby, promoce, návštěva party, abiturientský večírek se v riflích absolvovat nedá, a tak se zaťatými zuby vcházím do luxusního obchodu. Ačkoliv se plížím jako indián, vždy se najde prodavačka, která si mne všimne. Ledabyle probírám šaty velikosti 38 (jiné jsem zatím neobjevila) a snažím se předstírat zaujetí.
„Copak byste potřebovala?“ zaševelí prodavačka a provrtává mne rentgenovým pohledem. „Šaty na svatbu,“ zašeptám. „A to pro vás?“ ptá se lítostivě prodavačka a pokračuje: „Víte, bojím se, že vaši velikost zrovna nemáme. My máme nejvýše čtyřicítku, je mi líto.“
Když už se mi podaří objevit slušivé šaty ve velikosti 42 až 44, nastává zkoušení. Ačkoliv se sama sobě v normálním zrcadle jakž takž líbím (když je zrcadlo správně osvícené), v kabince se najednou vidím v tolika provedeních, že si připadám jako v petřínském zrcadlovém bludišti. Hrůza a děs.
Pádím ke kase, dávám prodavačce kartu a v pomatení smyslů potvrzuji platbu. Teprve doma se vzpamatuji a zjišťuji, že mne kostýmek do divadla vyšel na 4 900 Kč. Horečně hledám nějakou starou účtenku (většinou od oblečení mých dětí) a předvádím manželovi, jak jsem krásně nakoupila. Ten kostýmek stál pouze 600 Kč! „To bylo teda pěkně drahý,“ bručí manžel pod vousy.
Dalším problémem jsou boty. Při mé výšce téměř 180 centimetrů mám velikost 42. A kupte si ve dvaačtyřicítkách lodičky. Prodavačky opět vrtí hlavou a posílají mne do pánského pro mokasíny. Manžel mne uklidňuje: „Klid, ještě mají dětské lyže, ty ti určitě budou!“ Otřepaný, blbý vtip.
Sehnat boty velikosti 42 je problémFoto: www.thinkstock.com
Naštěstí mám kolegyni Helenu. A ta má šatník zvící rozměrů menší garsonky. Navíc je vždy ochotná jakýkoliv kus svého oblečení zapůjčit a hlavně – vše je v mé velikosti, úžasné a děsně sexy. Má to ovšem jeden háček. Helena má také úžasnou vinotéku. A tak se každé zkoušení šatů mění ve velkolepý mejdan, musím přece ochutnat ryzlink a portské a muškát a pak už si to nějak nepamatuju. Třímajíc igelitku s vybraným Heleniným luxusním oblečením odcházím na autobus, pak mám naprosté okno, ale kupodivu se ráno probouzím ve své posteli.
Zděšeně si sedám na postel. Proboha, doufám, že jsem tu igelitku nenechala někde v autobuse! Ale ta naštěstí leží spořádaně vedle postele, a tak je party zachráněna. A vyvedla se a byla úžasná. A proto ať žije Helena! Až si k ní půjdu vybrat šaty na slavnostní vyřazování našich maturantů, dám si nejdřív pořádný chleba se škvarky. Potom to možná ve zdraví přežiju.
Máte nějaké to kilo navíc a vůbec si z toho neděláte hlavu? Pojďte nám o tom napsat, jak i z baculky může být vyrovnaná sexy kočka, na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
