Článek
Opravdu mohu potvrdit, že když se někomu daří, ten druhý to těžce nese. Měla jsem kamarádku stejně starou jako já a chodily jsme spolu do ZŠ, i naši rodiče se kamarádili a navštěvovali a trávily jsme obě rodiny spolu každoročně dovolenou. Některé náznaky závisti se již tehdy začaly projevovat, třeba když jsem měla lepší známku, lepší oblečení. Dokonce se snažila určovat, s kým se mám kamarádit a s kým ne.
Žárlila, i s kým tančím na taneční zábavě nebo na plese, nejdříve moje tanečníky pomluvila a potom přímo supěla, že s nimi dál tančím a oni pro ni nepřijdou, prostě dělala scény. Ona nezáviděla jen mně, ale i kamarádkám, pokud měly známost s přítelem, který už měl nebo studoval VŠ.
Vrcholem všeho bylo, když jsem začala chodit se svým nyní už manželem. Jemu se vůbec nelíbila a spíš se jí stranil. Ona o něm nejprve šířila pomluvy, potom ale zjistila, že pochází z dobře zajištěné rodiny, vlastnící krásný dům a auto. To už nemohla skousnout a třeba mou matku, když vystupovala z autobusu, málem srazila ze schodů. O mně pak rozhlašovala, že jsem jí přebrala kluka (mého manžela). Ten se tomu nestačil divit, když se jí spíš vždycky snažil vyhnout.
Po tom všem jsem s ní veškerý kontakt omezila jen na pozdrav a dost. Konec, a to definitivní, nastal, když se nám narodily děti. Obě jsme měly jako první dítě chlapce. To bylo v pořádku. Potom se nám narodily druhé děti. Já měla dceru a ona za tři měsíce po mně dalšího syna. Toužila po holčičce, a tak nemohla vstřebat, že já mám dceru a ona ne, že jí museli už v porodnici dávat uklidňující léky (s tím se svěřila naší bývalé spolužačce). Od té doby, když mne potká, cítím, že kdyby mohla, propíchla by mne i očima.
A tak tím skončilo naše kamarádství.
Už příští týden se společně podíváme na zoubek všem dobrotám a laskominám. Téma týdne totiž zní: Jídlo prostě miluju! Také nedokážete přestat a jídlo je zkrátka smyslem vašeho života? Nebo jste si řekla dost? Napište nám o tom na info@prozeny.cz a můžete vyhrát 500 korun!
