Nechce se mnou mít dítě! Co teď?

„Budím se ze spaní a hladím si ploché bříško,“ vyznává se v internetové diskusi 33letá Klára, která již pět let žije se svým stejně starým partnerem. „Podívám se z okna na zahradu a představuji si tam dětskou houpačku. Na ulici mi oči visí snad na každém kočárku, který potkám. Chci mít strie, chci přibrat patnáct kilo, chci miminko!“ křičí do světa zoufalá Klára. Proč při tom tak trpí? Přítel totiž řekl NE a dítě za žádnou cenu nechce.

„Když jsme spolu začínali chodit, tvrdila jsi, že žádné dítě nikdy nechceš,“ argumentuje Klářin přítel, kterému podle všeho nic neschází. Jak mu ale vysvětlit, že člověk míní a život mění?

Pokud v otázce miminka stojíte vy a váš partner každý na jiné straně, nebudete to mít jednoduché. Do vyloženého přemlouvání byste se ale v žádném případě pouštět neměla. „Přemlouvání je jednou z technik, která je spíše otázkou nízké vztahové inteligence a nepatří mezi vhodné komunikační techniky,“ upozorňuje psycholožka Lenka Černá z portálu psychologie.atlasweb.cz. Doplňuje, že názor toho druhého můžete stejně změnit jen ve chvíli, kdy sám od sebe chce. I přesto ho však můžete vstříc názorové otočce trochu nakopnout.

Často se osvědčí i metoda „dítěte na zkoušku", kdy například nabídnete kamarádce, že jí malého caparta přes víkend pohlídáte. Můžete vyjet na chatu nebo na výlet a za několik hodin už můžete analyzovat, jak partner na dítě reaguje a jestli pomalu ale jistě nemění názor.

Pak nechte partnera, aby se sám rozhodl, zda má chuť se do plození potomka také pustit, nebo ne. Je vlastně jen na vás, jestli budete chtít počkat, nebo utéct. Ano, utéct. Největší hloupost by totiž byla podřídit se přání muže a na dítě se vykašlat. To potvrzuje i psycholog Petr Šmolka, který tvrdí, že existuje řada případů, kdy dříve nebo později muži stejně utečou za jinou a hned si s ní pořídí dítě.

„V jednu chvíli jsem přemýšlela, že tajně vysadím antikoncepci. To se přeci stává, že pilulka občas selže, nebo ne?“ přiznává 33letá Klára. To by ovšem byla velmi rychlá cesta do pekel. Podle zkušeností psychologů totiž nejhůře dopadají páry, které si pořídí dítě „na sílu“ nebo aby zalepili díru ve vztahu.

Pro takový risk se může rozhodnout ale i žena, která má doma mladšího partnera. Když ví, že se o dítě dokáže postarat sama jako matka-samoživitelka, otěhotní a počká, co na to parner. Což samozřejmě ale neomlouvá fakt, že to není tak úplně košér.

Tajnou cestou může být i umělé oplodnění, to ale bez souhlasu partnera podstoupit nelze. „Před umělým oplodněním vyžadujeme přítomnost muže, který písemně uzná otcovství k eventuálně narozenému dítěti,“ potvrzuje specialista Jan Šulc z kliniky reprodukční medicíny Gest. Malá lidská klička v tomto případě ale přeci jen existuje. „Samozřejmě může mít žena například dva partnery a k oplození zvolí jednoho z nich, aniž to ten druhý ví. Tak to ale chodí i v případě klasického početí,“ doplňuje lékař.

Takže nakonec máte vlastně několik možností. Buď partner přijde k rozumu (třeba i po přečtení tohoto článku) a vy založíte rodinu, nebo ze vztahu utečete a budete doufat, že se brzy zamilujete a otěhotníte. Anebo uděláte jeden z „podvodů“, přičemž otazník rozpadu vztahu bude nad vámi neustále viset. Pak možná ale spíše řešíte otázku, jestli má váš vztah vůbec smysl. Nevíte? Hledáte odpověď? Napoví vám křivka vztahu, kterou si můžete vytvořit podle návodu ZDE!

A jak to bylo u vás? Přemlouvaly jste partnera, aby s vámi měl dítě? Nebo chtěl on a vy ne? Jak jste takovou situaci vyřešila? Napište nám svůj názor do diskuse pod článkem!