Hlavní obsah

Slepovat vztah? Nesmysl!

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Manžel mě odsunul na vedlejší kolej

Lepení starých trhlin ve vztahu určitě nemá smysl. To vím dnes stoprocentně po téměř 27 letech manželství. Kdysi jsme se brali z lásky.

Článek

Já měla 21 let pryč, on 25. Byl hezký, atraktivní muž, líbil se mi a měla jsem ho ráda. Myslela jsem si, že i on mne. Dnes o tom vážně pochybuji. V šuplíku mám schovanou i krásnou básničku. Bohužel její obsah jaksi vyprchal. Měli jsme svůj velký a jeden maličký pokoj v domě u tchyně, byli jsme spolu den po dni, za 15 měsíců se nám narodil syn a my byli šťastni. Manžel mi pomáhal i v domácnosti, náš svět se točil kolem chlapečka.

Pak přišla osudová chvíle, která si myslím byla prvním článkem problémů našeho manželství. Manžel začal studovat vysokou školu v Bratislavě. Dělilo nás spoustu kilometrů. Dodnes nevím, zda už mě podváděl tenkrát, ale myslím, že ne, protože za námi jezdil v každé volné chvilce, kdy mohl. Když měl chlapeček tři roky, narodila se nám vytoužená holčička a opět jsme byli šťastni. Po třech letech se manžel vrátil domů. A nastaly problémy. Najednou jsme se měli jeden druhému přizpůsobit. Každý jsme byli zvyklí žít jinak. On, kdy nemusel nic dělat, a já s dětmi, tchyní, starostmi o prasata, králíky, slepice, kachny, zahradu, domácnost. A k tomu jsem nastoupila po mateřské dovolené do práce. Manžel hned na podzim jel se synem na dovolenou k moři, kde si našel, co já vím, první ženu, s níž mě podvedl. Bydlela 350 km daleko, ale jemu to nevadilo, klidně za ní jezdil. Měla také dvě děti, byla rozvedená. Asi po třech měsících to skončilo. Rok jsem se dávala dohromady a přemýšlela, zda to má cenu a zda mi to za to stojí. Po letech mi řekl, že tenkrát skončil, protože byly děti malé. Škoda že jsem to nevěděla, já bláhová myslela, že také proto, že mě má ještě alespoň trošičku rád.

Život šel dál. Po dvanácti letech manželství se nám narodila druhá dcera a opět jsme byli šťastní. Bylo to a je naše sluníčko. Zvláště dnes, kdy je naše starší dcera sedmý rok v Anglii a syn se odstěhoval do Olomouce ke své ženě. Ale dnes, i když jsem ráda, že ji mám, se stydím za to, co musí doma prožívat. I když se snažím slzy skrývat, často brečím nechtěně i před ní a je mi jí líto, že to vidí, jak je její matka nešťastná. Určitě to bude mít v budoucnu mít vliv na její citový život.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Děti byly vždycky mojí oporou

Za dva roky jsme přistavovali pokoje v našem domku, mezitím jsem začala studovat na Ostravské univerzitě, chodila jsem do práce, starala jsem se o celou domácnost, o děti. Nikdo mi s ničím nepomohl, a tak jsem noci místo přitulená k mému miláčkovi trávila nad skripty a nad seminárními pracemi. A jemu chybělo lidské teplo. A tak začal lovit v jiných vodách, jezdil za láskou svého mládí, „náhodně" čerstvě rozvedenou. Pronajal si byt, jezdil k nám, jezdil za ní, kdy chtěl, byl si ve svém kutlochu. Já jsem se vrhla o prázdninách na rekonstrukci domácnosti, věnovala jsem tomu celé prázdniny. Potřebovala jsem se nějak odpoutat od slz, které i přesto ve chvílích smutku tekly.

Na podzim se vrátil. Ale jen fyzicky, duší byl pořád u ní. A teď se mu prý zase připomněla. Jinak se mu připomínala celá léta pohledy k Vánocům, Velikonocům, narozeninám. Mezitím můj muž podnikal. Na mě neměl nikdy čas. Přesto jsem nehledala útěchu v náručí jiného. Měla jsem za to, že když jsme ho vyrvala z jeho vztahů, nemám na to právo. Dnes si myslím, že jsem to právo snad i měla. Celý loňský rok se choval příšerně. Je hrozné večer usínat se strachem, že zase ráno bude naštvaný, nabručený, že nebudu zase vědět proč, že o tom budu zase celý den přemýšlet. A tak šel den za dnem. Našel si spoustu koníčků a pro mne už místečko nezbylo. Tvrdil, že nikoho nemá, ale já vím, že lhal. Žena to pozná. Má oči a srdce.

V listopadu odjel s dcerami do Norska. Já vím, někdo musí hlídat naši firmu, ale aniž by se zeptal, prostě mě odsunul na vedlejší kolej jako samozřejmost. Přála jsem jim ten pobyt. Ale to jsem netušila, že holky se chudinky tenkrát dověděly něco, o čem já vím 14 dní. Ušetřily mne toho. Věděly, že v prosinci se bude ženit jejich bratr, že budou Vánoce, a držely to v sobě. Jsem jim za to moc vděčná. Alespoň jsem si užila svatbu svého syna. Můj syn je šťastně ženatý a já se modlím, aby se nepodobal svému otci.

A teď dnešní situace. Před 14 dny jsem měla telefonát nešťastného manžela jeho současné lásky. Když se můj muž dověděl, že to vím, nabralo to obrátky. Denně je s ní, začal s ní trávit celé víkendy. V současné době už dál s tímto člověkem žít nemohu. Jeho přítelkyně je o 24 let mladší než on, o 20 let mladší než já.

Moje spolužačka mi řekla: „Jsi husa, měla jsi ho odkopnout hned poprvé." A měla pravdu.

ynezorPumanzeSaNyknalC