Největší trumf aerobiku? Všestrannost!

Časopis Uzlíček

S aerobikem v závodní formě se dle pravidel Českého svazu aerobiku (ČSAE) dá začít již od osmi let, přičemž některé kluby připravují i mladší děti. Ty se učí základy pohybových aktivit, koordinaci pohybu, správné držení těla a dýchání. Z těchto kurzů již děti mohou přejít do náročnější přípravy závodního aerobiku.

Hlavním argumentem, proč může být pro děti aerobik ideální volbou, je všestrannost. Tu zdůrazňuje i David Huf, jeden z nejpopulárnějších instruktorů a v současnosti marketingový a sportovní manažer Balance Clubu Brumlovka.

Český svaz aerobiku registruje v celé České republice 198 klubů, oddílů a škol, které se zabývají jak rekreačním, tak závodním aerobikem. V těchto institucích pracují zkušení a vyškolení lektoři i trenéři. Přímo na sekretariátu svazu vám rádi poradí, předají nebo zprostředkují kontakt na oddíl či klub, který je nejblíže vašemu bydlišti, popřípadě podají další informace o trenérech a lektorech aerobiku.

„Aerobik je gymnasticky orientovaný sport, který pomáhá k rozvoji síly, rychlosti i flexibility. Děti se při něm naučí celkově ovládat svoje tělo, zvýší se jejich pohybová kultura a zvyknou si na pravidelný pohyb. Tréninkové jednotky jsou přizpůsobeny tak, aby dětský organismus nebyl přetěžován, což vnímám třeba v porovnání s gymnastikou jako obrovské plus," hodnotí David Huf.

„Do osmnácti let není ukončen vývoj organismu, takže by při přetížení mohlo dojít v nejhorším případě i k zastavení růstu. Při aerobiku se naopak dbá na správné držení těla, k čemuž vedou účinné posilovací cviky," připojil bývalý mistr světa. Podle něj je hlavní výhodou aerobiku pro malé i nejmenší děti to, že cvičení se může stát odrazovým můstkem k dalším, sebevíce různorodým sportovním odvětvím.

„Pro gymnasticky orientované sporty je ideální menší nebo střední vzrůst cvičence. Do dvanácti let není výškový rozdíl znatelný, a ani kdyby pak dítě vyrostlo, nemusejí rodiče truchlit. Když jejich ratolest projde pohybovou průpravou v aerobiku, bude to obrovitánské plus i ve volejbalu či basketbalu."

David Huf vyzdvihuje také nesporné sociální výhody aerobiku. „Když cvičíte ve skupině, dochází tam k sociálním vazbám, které jsou naprosto jiné než ve školním kolektivu, protože souvisejí se zájmovou činností. To je pro děti neocenitelná zkušenost pro budoucí život."

Podle Davida Hufa je ideální začít se zájmovým aerobikem v pěti až šesti letech. „V tu dobu už dokáže dítě udržet trvalou pozornost půlhodinu i déle," říká instruktor, který se kdysi věnoval několika mládežnickým skupinám.

Existují však i oddíly a kluby, kde mají speciální programy pro ještě mladší děti. Možná největší zkušenosti s tím má Hana Šulcová, mezinárodní rozhodčí a instruktorka aerobiku, která se dětem speciálně věnuje ve svém fitness centru v Praze. Od roku 1996 se zde připravují závodníci pro mistrovské soutěže ve sportovním aerobiku a v roce 1998 začala spolupráce s vedením Základní školy Burešova při tvorbě a realizaci sportovních programů pro její žáky.

„Děti u nás mohou začít už od malinka. Ale v případě těch nejmenších ještě nemůžeme mluvit o aerobiku v pravém slova smyslu," vylíčila Šulcová. Podle ní jde spíše o cíleně sestavená cvičení, hry, pohádky a říkadla, která vedou děti k rozvoji pohyblivosti i obratnosti a pomáhají vypěstovat soustředění, cit pro hudbu a radost z pohybu.

„Při pravidelné docházce cvičební program přispěje ke správnému držení těla, rovnoměrnému růstu, obranyschopnosti a odolnosti organismu," popsala majitelka takzvaný „Baby aerobik" pro děti od čtyř do šesti let. Po dosažení horní hranice tohoto věku skládá dítě výkonnostní zkoušky, po nichž může postoupit do tzv. „Junior aerobiku", kde už cvičence čeká současná moderní forma kondičního a vytrvalostního tréninku.

„Na závodní dráhu se pak vydává asi třetina dětí. A zhruba každé desáté má na to, aby bojovalo o medaile na mezinárodní scéně," má spočítáno Šulcová, jejíž centrum navštěvuje stovka dětí.

Aerobik není pro rodiče tak nákladným sportem jako třeba lyžování nebo tenis. Ale byla by chyba lávky myslet si, že investice zůstanou na nule. „Opravdu to není finančně nejnáročnější sport, ovšem stejně tak nepatří ani mezi nejlevnější. Vezměte si, že dítě má dva až tři závody za rok a v tomhle věku strašně rychle roste. Klidně proto spotřebuje tři závodní obleky na sezonu. A vzpomínám si, že jsem měl taky jednoho klienta, který vozil svou dceru na tréninky do Prahy až ze Zlína. Dvakrát týdně! To už se pak pořádně prodraží," zmínil s úsměvem David Huf.

Šulcová odhaduje náklady u nejmenších dětí na tři tisíce korun za sezonu, u starších pak minimálně na sedm tisíc.

„Základní kurzovné u mě dělá 1700-1900 korun za pololetí, závodníci platí dvojnásobek," vyčíslila mezinárodní rozhodčí. Do nákladů však úmyslně nezapočítala jiné nezanedbatelné položky - jako je v první řadě odkoupení práv na hudební doprovod.

„Vypočítává se na celou školu nebo oddíl podle počtu dětí či dospělých. Částka se zprůměruje pro každého," vysvětlila Šulcová s dodatkem, že většinou jde o trojmístnou sumu. U větších dětí či dorostenců, kteří se dají na opravdové závodění, lze počítat s částkou až šesti tisíc.

„Kluků, kteří se chtějí věnovat aerobiku, je zoufale málo. Pokud nějakého takového najdete, je to obrovské štěstí, protože ten pak má vzhledem k nižší konkurenci velkou naději na prosazení se na světové scéně. A taky díky němu můžete vhodnou kombinací s dívkou utvořit úspěšný světový pár," dodala Hana Šulcová. David Huf se s několika talentovanými chlapci v době své trenérské kariéry setkal, i když i on ví, že aerobik má nálepku „dívčí sport". Podle něj je situace složitá také vzhledem k tomu, že dnešní mladá generace není tak pracovitá jako ty předchozí.

„Děti se ve svém myšlení nechtějí obětovat, přitom sport občas dost bolí. Postrádám u nich zarputilost a ochotu překonávat překážky, protože teprve tohle člověka zformuje a posune nahoru. Dnešní mládež má bohužel jiné možnosti, jak trávit volný čas. Rodiče se často ženou za hmotnými statky a na děti kašlou. Když má jejich syn nebo dcera moc energie, doporučoval bych jim zajít za tělocvikářem, který nejlépe ví, k jakému sportu má konkrétní žák předpoklady," radí David Huf.