Hlavní obsah

Nejvtipnější hlášky dětí na adresu rodičů

Foto: Thinkstock

Některé hlášky, zejména pronášené dětmi v mladším věku, opravdu pobaví

Děti! Jakmile začnou mluvit, jsou jen krůček k tomu, aby začaly komentovat své rodiče. Poprvé to zkusí v batolecím věku a věřte, že už s tím nikdy neskončí! A jak jsou tato hodnocení z úst tříletých špuntů vcelku úsměvná, v období puberty rodičům moc do smíchu není. Tedy alespoň pár let, než toto náročné období pomine.

Článek

Když vaše dítě poprvé vysloví „máma“ a „táta“, tetelíte se radostí. To ještě netušíte, že příštích několik dlouhých let vaše ratolest nejspíš nezavře pusu. Po prvních slovech přijdou první věty, a pak je jen otázkou času, kdy vás vaše dítě začne hodnotit. Nejdřív se dočkáte několika úsměvných komentářů k vaší či partnerově osobě a nakonec, jak dítko povyroste, budete čelit kritice čerstvého pubescenta. S dětmi je prostě legrace, koneckonců posuďte sami…

Jsou malí, ale všímaví

Jestli máte pocit, že vám od malých dvouletých či tříletých dětiček nic nehrozí, jste na velkém omylu. A nejspíš budete brzy (ne)mile překvapeni. Tyhle děti jsou sice velmi malé, ale nasávají vše, co se kolem nich děje. Nejenže vše sledují, ale co hůř, vše si pamatují. A přijdou s tím přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Stejně jako se to stalo třicetileté Kristýně, když ji navštívila bývalá kolegyně s manželem. „Byla jsem v té době na mateřské a synovi bylo něco přes dva roky. Kolegyně s manželem seděli na gauči, pili kávu a tak žvatlali s Honzíkem a padla věty typu ,tak co, Honzíku, co maminka, co tady spolu pořád děláte?' nebo tak něco,“ vzpomíná Kristýna. A Honzík se rozhodl, že návštěvě odpoví, a samozřejmě pravdivě.

Foto: Thinkstock

Občas vás dítě dokáže překvapit svým názorem

„Maminka dělá střík, střík,“ zašišlal Honzík a ukazoval na skleněný konferenční stolek. A Kristýně došlo, co tím její synek myslí. „Jak je ten stolek skleněný, tak je logicky pořád upatlaný. A tak pořád chodím, stříkám na něj přípravek na sklo a utírám ho, to bylo to Honzíkovo střík, střík,“ vysvětluje Kristýna. Jenže Honzík pokračoval a rozhodl se návštěvu informovat i o tom, co dělá tatínek. A to bylo o něco horší. „Doslova řekl, že tatínek dělá prd, prd. Jen netuším, zda tím myslel, že nedělá nic, nebo to měl spojené s jistými zvuky, které občas manžel vyloudí,“ směje se Kristýna.

A podobně všímavého syna má i jednatřicetiletá Lucie. Její tříletý syn Vojta si s ní stavěl lego a zničehonic vznesl dotaz: „Maminko, umí tatínek vysávat?“ Lucie sice nechápala, jak to jejího chlapečka zrovna napadlo, nicméně se rozhodla odpovědět pravdivě. „Řekla jsem mu, že tatínek samozřejmě vysávat umí, že každý dospělý to umí, tak proč by to neuměl tatínek,“ říká Lucie. Vojta se zamyslel a řekl slavnou větu, která už delší dobu baví celou Lucčinu rodinu: „No, že jsem ho nikdy neviděl.“ Lucie v tu chvíli jen těžko zadržela smích a synovi vysvětlila, že tatínka neviděl, protože tatínek dělá spoustu jiných věcí, takže vysávání je její práce.

Tip redakce:Děti nejsou žádní hlupáci! Přečtěte si Příběhy skutečných matek: Jak to s námi děti koulí?.

Všechno se vám vrátí na dětech!

O tom ví své i naše jazyková editorka Jana. Jako malá školačka totiž snila o jiné rodině a jiné mamince. „Moje maminka miluje literaturu, takže jsme žili mezi třinácti tisíci knihami, neměli jsme televizi, a já si jednoduše vysnila jinou rodinu. Takže jsem mamince tvrdila, že určitě nejsem její, že moje pravá maminka není malá, zrzavá a baculatá, ale že je vysoká, hubená, má dlouhé černé vlasy, bydlí v paneláku, a hlavně má barevnou televizi,“ vzpomíná Jana. Ale vše se jí vrátilo v době, kdy se sama stala matkou. „Bydlela jsem v paneláku, měla barevnou televizi a nosila jsem dlouhé černé vlasy. A můj malý syn ke mně jednou přišel a zeptal se mě, proč nemůžu být jako babička,“ směje se Jana.

Foto: Thinkstock

O překročení mezí není nouze

Jednoduše řečeno, jak děti rostou, jejich komentáře se čím dál víc podobají kritice. Své o tom ví Anna, matka desetileté slečny. „U nás doma propuká puberta, takže poslední dobou neustále slyším tu šílenou větu, mami, proboha, s tebou se nedá diskutovat',“ vypráví Anna a dodává, že by byla ráda, kdyby její dcera pochopila, že s ní vůbec diskutovat nechce. „Já jen chci, aby mě alespoň občas poslechla, a to bez jakýchkoli diskusí,“ dodává Anna.

S pubertou své dcery bojuje i naše editorka Sabina. „Má teenagerka Iňa je dle mého názoru dost líná, o čemž asi rodiče dospívajících dětí vědí své. Doma ji musím o vše prosit či žádat a připomínat jí i těch pár málo povinností, co má. Ale nedávno mi volala do práce a mezi řečí, kdy mě žádala o jistý finanční obnos, zaslechla, že máme v kanceláři puštěnou hudbu,“ popisuje Sabina. A jak asi tušíte, její dcera se nezdržela komentáře. „Vy tam máte puštěnou muziku? A neměla bys spíš pracovat?“ zeptala se své matky. „Přiznávám, že jsem se v tu chvíli nezmohla na žádnou reakci, jen jsem zalapala po dechu. Až večer, když jsem se pokoušela jí vynadat, jsme se tomu nakonec obě dvě smály,“ zakončuje Sabina.

Je vlastně zázrak, jak nás děti dokážou během jedné minuty rozčilit a zároveň rozesmát. A ať už jsou malé, nebo nás ničí jejich puberta, nebo nás kritizují, vždy to stojí za to!

Tip redakce:To, co děti vypustí z úst, bývá často k popukání. Přesvědčí vás o tom článek Dětské hlášky: Saka páce, do pdele.

A co vaše děti? Také vás kritizují? Vzpomenete si na nějakou veselou příhodu?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama