Hlavní obsah

Nemilovala jsem ho, ale ukecal mě!

Foto: shutterstock.com

Vždycky se mu podařilo mě přemluvitFoto: shutterstock.com

Reklama

Samota nás mnohdy dovede k lidem, se kterými bychom neměly být. I naše čtenářka se ocitla v podobné situaci, a protože nechtěla být bez partnera, vrhla se do vztahu, ve kterém láska chyběla. Vyplatí se jí to, nebo to byla ztráta času? I vy nám můžete napsat na téma: Žiji s ním, ale nemiluji ho!

Článek

Byla jsem téměř rok po bolestivém rozchodu a během té doby jsem nepotkala jediného muže, který by stál za to. Po několika nezdařilých seznamovacích pokusech jsem již začala propadat beznaději.

Docela jsem záviděla své nejlepší kamarádce. Jednou, když jsme si vyrazily na skleničku, se u našeho stolu objevil její nový přítel se svým kamarádem, který se právě po dvanácti letech rozešel se svou partnerkou. Přesněji, ona se rozešla s ním. Chápala jsem, co prožívá, a tak jsme si měli o čem povídat. Měli jsme společnou cestu domů, takže mě doprovodil a domluvili jsme si schůzku na druhý den.

Celý týden jsme se potom vídali, ale ani jednou jsem nezaznamenala náznak pokusu o polibek nebo o nějaké větší spříznění, necítila jsem žádnou zamilovanost, jen sympatie a přátelství. Přiznám se, že jsem už nechtěla být sama a říkala si, že lepší je takový vztah než žádný. Začali jsme spolu bydlet a objevovat i své stinné stránky. Když člověk toho druhého miluje, dokáže mu toho spoustu odpustit, ale zkuste žít s někým, ke komu takový vztah nemáte, a promíjet počurané prkýnko, hrozný nepořádek a trpět jeho opilé kamarády.

Neustále mě za něco kritizoval a urážel. Začala jsem být nešťastná a v myšlenkách porovnávala bývalého s ním a zjišťovala, že náš vztah nemá budoucnost.

Foto: shutterstock.com

Začal víc pít a přicházel opilýFoto: shutterstock.com

Když potom přišel na Štědrý den opilý do němoty, nečekala jsem na nic, sbalila si věci a odjela k našim. Petr mi však vytrvale psal esemesky, jak toho lituje, a já pitomá jsem mu uvěřila a vrátila se. Bylo mi ho líto a zároveň jsem měla strach, že i já zůstanu sama a nikoho už nepotkám. Takových útěků a návratů pak stále přibývalo, ale Petr měl úžasný dar, dokázal člověka „ukecat“.

Nejhorší však bylo, že začal víc pít. Při další hádce jsem mu řekla, že ho nemiluji a chci se s ním rozejít. „Ale miluješ, jinak bys se mnou nebyla,“ odpověděl. Když později odjel s kamarádem na rockový festival, zjistila jsem, jak je mi bez něj úžasně a hlavně se mi po něm vůbec nestýská. Sbalila jsem si věci a odstěhovala se. Nadobro!

Půl roku po rozchodu se ozval a pozval mě na skleničku. Naše setkání proběhlo v pohodě, ukázalo se, že Petr je prostě pro mě lepší kamarád než životní partner. Má přítelkyni a já také našla svého drahého.

Zažily jste něco podobného? Jste ve vztahu, který funguje, ale o lásce se nedá mluvit? Je takový vztah lepší a trvanlivější než klasický? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Reklama

Načítám