Článek
Pracujeme ve stejném oboru, máme podobné zájmy a bydlíme v malém městě. Už když jsme si byli představeni jsem věděla, že má dospívajícího syna. Znala jsem ho od vidění, připadal mi trochu zakřiknutý, ale jinak sympatický kluk.
Když jsem začala vztah s jeho otcem, říkala jsem si, že by z nás mohli být fajn kamarádi. Věkově jsme si celkem blízko, zájmy a koníčky také. Můj přítel se sice zdráhal mu říct, jak se věci mezi námi mají, ale nakonec si spolu o všem promluvili. Synovi v té době bylo 16 let. Se mnou se vlastně nikdy nesetkal ani nemluvil, ale přičítala jsem to jeho stydlivosti a trochu také pubertě.
Ale když se můj přítel vrátil z „pohovoru" s ním, viděla jsem na něm, že něco není v pořádku. Když mi pak vyprávěl, jak vše proběhlo, nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Jak mu jeho syn vmetl, že ze sebe dělá hlupáka s mladší přítelkyní (tehdy mi bylo 27, jemu 43), že ho stejně nechám kvůli někomu mladšímu, že jsem s ním pro peníze atd.
Nejvíc mě ranil jeho výrok, že si od něj nechám udělat dítě, aby mi musel platit alimenty. Děti totiž ale mít nemůžu, což jeho syn neví. Navzdory této první reakci jsem pořád doufala, že se věci časem uklidní, že mě pozná a změní názor. Ale nestalo se tak. Vlastně se situace spíše zhoršovala. Za pár týdnů se přestal stýkat i s otcem. Řekl mu, že pokud bude se mnou, nechce se s ním vidět. Sice se někdy potkají na ulici, ale on raději přejde na druhou stranu, než aby tátu pozdravil.
S partnerem doufáme ve zlepšeníFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Trvá to už dva roky a přestáváme mít naději, že by to jednou bylo jiné. Přestal se stýkat i s celou rodinou mého přítele, prý také proto, že se vídají se mnou. S nimi mám skvělé vztahy, říkají mi, ať si z toho nic nedělám. Ale když vidím, jak to mého přítele bolí, tak to dost dobře nejde. Jeden čas jsem dokonce dostávala nepříjemné SMS, ale nikdy jsem nic neřekla, nechtěla jsem sypat sůl do rány.
Momentálně jsou naše kontakty nulové, ale třeba mu jednou dojde, že se plete, a ještě to napravíme.
