Hlavní obsah

Nešla na potrat. Vzkaz pro Ladu!

Foto: shutterstock.com

Potrat mě psychicky poznamenal

Přečetla jsem si příběh „Nešla jsem na potrat. Teď lituji!“ a musím říci, že je mi z něho smutno. Myslím si, že se Lada rouhá a měla by co nejdříve navštívit psychologa a zapracovat na svém vztahu s tak malým dítětem, než se jí vše vrátí jako bumerang, až dcera vyroste. Co bych já dala za to, abych se mohla rozhodnout jako Lada…

Článek

V roce 1984 jsem měla těžký klešťový porod se všemi možnými komplikacemi, ležela jsem v porodnici dva měsíce. Narodil se mi přidušený, ale zdravý syn – 4,25 kg a 55 cm. Naštěstí byl v inkubátoru jen tři dny a vše bylo O.K. – dostal do hlavičky plazmu a čekalo se na mě, až budu schopna z porodnice odejít „po svých“ – nechodila jsem střídavě na obě nohy – v levé jsem měla zánět kyčelního kloubu a v druhé jsem dostala hluboký zánět žil.

Měla jsem tolik komplikací, že lékaři nevěděli, co řešit dřív. Setkávalo se u mě lékařské konzilium složené z gynekologů, internistů, ortopedů… Předesílám, že to bylo za totality, nechali mne v porodnici chodit celou noc a pak nebylo možné provést císařský řez, ale jen „kleště“. Údajně nevěděli, zda zachránit mě, či dítě.

Nakonec jsem opravdu „po svých odešla“, ale již 25 let mám problémy – po hlubokém zánětu žil si krev našla náhradní oběh a mám křečové žíly hluboko v pánvi, tedy i kolem dělohy a na břiše. Nemohla jsem užívat žádnou antikoncepci (jen ochranu), a tak se mi jednoho dne stalo, že tři dny před menstruací jsem otěhotněla.

Podotýkám, že jsem chtěla mít asi po třech letech další dítě, ale ve specializovaném pracovišti v Praze mi řekli, že to nepřipadá v úvahu –  bylo by to velké riziko pro mě i pro dítě. Musela jsem se s tím vyrovnat nejen já, ale hlavně můj syn, že nikdy nebude mít sourozence. Bylo to velmi těžké období.

Foto: shutterstock.com

Toužila jsem po druhém dítěti

Když jsem s hrůzou zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem, že nemám jiné východisko než mininterrupci, a také jsem ji podstoupila. Nepřeji nikomu ten pocit, který jsem zažila v nemocnici – já se zprávou, že by mě těhotenství mohlo ohrozit na životě, slzy mi stékaly po tvářích. Vedle mě dívka, která v opilosti počala dítě, a spousta jiných žen. Nechala jsem se tedy sterilizovat. Psychicky mě to tak poznamenalo, že se mi o tom někdy i zdá, celý porod a vše kolem probíhá jako ve špatném filmu…

Nevím, jestli můj případ nějak paní Ladu ovlivní, ale zamyslet by se měla. Dnes mám syna, kterému je 25 let, po 20 letech jsem se rozvedla. Víte, co je to mít celý život strach o jediné dítě? A že jsem se o něho musela bát, naposledy když byl jako voják z povolání na misi v Afghánistánu. Vrátil se živý a zdravý a je pro mne smyslem života.

Přeji paní Ladě hodně sil do dalších let.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama