Nevěřila jsem mu a ztratila ho!

Po dvou měsících strávených jako kamarádi jsme spolu začali chodit. Byla jsem na vrcholu blaha. Až jednou, když jsme byli na poháru v cukrárně a on si šel ven zavolat, přišla za mnou jedna holka a nadávala mi, že s ním chodím, protože to byl její bývalý. Po týdnu mi začaly chodit anonymní esemesky, že mě Dan podvádí, že mě nemiluje, je se mnou jen ze soucitu nebo kvůli penězům a bydlení.

Když jsem si s ním o tom otevřeně promluvila, řekl mi, že to mám ignorovat, že to není pravda. Jenže... O týden později byl pracovně v Praze a zrovna v tu dobru mi přišla e-mailem fotka Dana, jak drží kolem ramen nějakou holku. Prověřila jsem si obchod, u kterého byli vyfoceni i datum, které na fotce bylo natištěno, a zjistila jsem, že je to fakt on. A v tu chvíli jsem propadla naprosté panice.

Byla jsem tak zoufalá, že jsem se sbalila a odjela k mamce. Dan se mezitím vrátil a hned mi volal, ale já jsem neměla sílu mu to vzít. Tak mi napsal sms, kde jsem, proč nemám doma věci a neberu telefon. Po čtyřech dnech jsem mu napsala, ať jde do cukrárny, že s ním musím mluvit. I když jsem nechtěla, byla jsem rozhodnutá to udělat.

Přišel tam zmatený a hned se ptal, co se děje. Já jsem se slzami v očích řekla, že všechno vím, že je mi to moc líto a že se s ním rozcházím a nechci ho vidět. Nestihl mi odpovědět ani slovo. Asi po 10 dnech za mnou přišel domů k mamce, v ruce měl fotku sebe s tou holkou. Já jsem seděla zrovna na gauči a on ke mně přišel, hodil fotku na stolek a řekl: „Lásko, tohle je moje sestřenice, která přijela po pěti letech z Ameriky. Domluvili jsme se, že se tam setkáme. Promiň, měl jsem ti to říct,'' a odešel.

Běžela jsem za ním a omlouvala se a prosila, ať mi odpustí, že ho chci zpátky. Ale on mi řekl, že to nemá cenu, když mu takhle nevěřím. Teď vím, že jsem udělala největší chybu v životě, které nepřestanu litovat nikdy. Už je to skoro rok, ale já ho pořád miluju a nejsem schopná se normálně zamilovat do někoho jiného.