On chce častěji, vy méně? Rozdílná touha není chyba. Problém může být až to, jak ji řešíte

Rozdílná sexuální touha je ve vztazích běžná a sama o sobě neznamená, že je s někým nebo se vztahem něco špatně. Problém nastává až ve chvíli, kdy vede ke tlaku, odmítání, výčitkám nebo dlouhodobému stresu. Důležité není zjistit, kdo má „normální“ libido. Podstatné je mluvit o svých potřebách a najít způsob příjemný, dobrovolný a přijatelný pro oba. Navíc lidská sexualita je poměrně složitá, někdo ji cítí spontánně, jinému se objeví až při blízkosti, dotecích a vzrušení. Proto ani neplatí, že když nemáte chuť předem, sex odmítáte.

„Nejprve je potřeba přestat hledat viníka,“ upozorňuje na první pravidlo sexuolog Ondřej Trojan. A dodává, že rozdílná touha není chyba ani selhání. „Pomáhá otevřeně mluvit o potřebách, hledat různé formy intimity a pochopit, že pod konfliktem o sex bývají často emoce, například pocit odmítnutí nebo osamělosti. V ordinaci často zjišťuji, že partneři vedou dlouhé debaty o frekvenci sexu, ale nikdy si neřekli, co pro ně sex vlastně znamená,“ říká odborník. Nejde tedy jen o to, že jeden z partnerů by se miloval častěji. Rozdíl může být také v načasování, způsobu, jakým touha přichází, nebo v tom, co člověk potřebuje, aby se na sex naladil.

Rozdílná sexuální touha může být problematická především tehdy, když si partneři začnou odmítnutí vykládat jako hodnocení vztahu nebo vlastní přitažlivosti. Ten, kdo má menší touhu, pak může pociťovat tlak k sexu, zatímco partner s vyšší touhou může odmítnutí vnímat jako nezájem či odmítání sebe sama. Řešením přitom není sex z povinnosti. Je důležité rozlišovat mezi situací, kdy člověk necítí spontánní touhu, ale je otevřený intimitě a jeho vzrušení se může rozvinout až během blízkosti, a situací, kdy do sexu přistupuje především proto, aby se vyhnul konfliktu. Právě dlouhodobý tlak na sex může sexuální spokojenost i partnerský vztah dále zhoršovat.

Možná si teď říkáte, no to je všechno hezké, ale jak s ním o tom mám mluvit, když nechce? „Vždycky se akorát pohádáme,“ svěřuje se svou zkušeností devětatřicetiletá Andrea. Problém prý u nich není v četnosti, ale v tom, jak rozdílně k sexu přistupují. Její partner má rád spíš rychlovky, jí docela dlouho trvá, než se naladí. Ale jakýkoli náznak, že by to chtěla jinak, bere on jako útok a kritiku. „Tak jsem to postupně vzdala a nebaví mě to, proto se milování spíš vyhýbám,“ přiznává. Což je zdrojem další domácí nepohody, urážení se a nepochopení. Sama prý vůbec netuší, jak z toho ven, protože jinak má svého muže ráda.

„Nátlak většinou nefunguje,“ vysvětluje Ondřej Trojan. „Pomáhá vytvořit bezpečné prostředí bez kritiky a výčitek. Je dobré mluvit o sobě, ne o partnerovi. Místo otázky ‚Proč o tom nikdy nechceš mluvit?‘ je lepší říct: ‚Je to pro mě důležité a ráda bych věděla, jak to prožíváš ty,‘ doporučuje.

Pokud nesoulad trvá několik měsíců, opakuje se, zhoršuje kvalitu života nebo vztahu a partneři si s ním nedokážou poradit sami, je vhodné vyhledat odborníka. „Čím dříve člověk přijde, tím bývá snazší najít dobré řešení pro oba,“ radí Ondřej Trojan. S tím, že častěji přicházejí páry, které chtějí svůj vztah zlepšit dříve, než se dostanou do vážné krize. Což je samozřejmě ta ideální varianta. Řešením ale může být i to, že se za zkušeným lékařem vypravíte sami a pokusíte se s ním přijít na to, kde je ten největší problém a jak ho nejlépe řešit.

7 nejčastějších výmluv, proč lidé odmítají sex. Je to i váš případ? Přestaňte s tím a hledejte řešení