Hlavní obsah

O věcech předposledních

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Reklama

Kdyby fantazie byla sval, mohla bych z fleku mezi kulturisty. Zejména když si potřebuji obhájit nákup nového oblečení, jede velmi intenzivně. Argumenty, které mi pak předkládá, jsou tak silné, že nemám šanci je přeprat.

Článek

Já vlastně vůbec nejsem utrácivý typ. Ale jsem žena s bujnou fantazií, a tak mi nezbývá, než následovat její hlas. S lodičkami to mám jednoduché, neb tady ještě zapracovala fantazie mojí mámy. A maminky se musí poslouchat. „Užívej si každého dne, kdy ještě můžeš podpatky nosit,“ zapraskala máma vbočenými palci tak nahlas, až jsem se lekla, že nám to vyhodí pojistky. Od té doby s nákupem lodiček neváhám. Třeba je tohle můj poslední pár v životě. Pak už mě čekají jen ortopedické vložky, tak přece nebudu právě teď škudlit… Tohle je na padesátce skvělé. Naposledy totiž může být leccos… a tím se dá vysvětlit mnoho nákupů. (A nejen nákupů.) Což mi připomíná, že bych si měla pořídit novou lyžařskou výbavu. Asi bude už poslední. Leda že vědecký pokrok zase natolik poposkočí, že už teď moje budoucí nové kalhoty a budoucí nová helma vycházejí z technologické módy. Takže možná ne poslední, ale předposlední lyžařská výbava. Přece se nebudu na stará kolena šidit! To by bylo stejné, jako bych dodnes lyžovala v pletených palčákách a gumových botách. Ba ne, pokrok nezastavím a vzdorovat mu také nebudu. Ostatně, nové gatě mě vyjdou určitě levněji než léčba omrzlin. A to je pro mě silný argument, neb kromě fantazie u mě touha po nových věcech aktivuje ekonomického ducha. A ten mi našeptává, že v současné inflační vlně utrácením peníze vlastně zachraňuji. Přece nebudu čekat, až jejich hodnota klesne tak hluboko, že se jich v kapse sotva došátrám.

Moje peníze se se mnou věru nenudí, pořád v oběhu, pořád v pohybu, proto taky nikdy nemají šanci nabobtnat. Přesto dokážu nákupy skvěle vydělávat. Jako tuhle, když mě moje eurokamarádka pozvala k sobě do Vídně. Spočítala jsem si, kolik bych dala za hotel a ještě připočetla úsporu za naftu a čůrání na benzínkách, protož jsem přijela vlakem. Zimní kabát, jenž jsem si ve Vídni koupila, výslednou částku nepokryl ani ze dvou třetin. Takže jsem výletem významně ušetřila. Akorát můj muž to pořád nemůže pochopit. I když tuhle něco říkal o svém posledním bicyklu. Myslím, že už druhém nebo dokonce třetím v řadě.

Reklama

Načítám